sskrblik

Pamatuju si, když se vyrojily v devadesátkách první VHSky, jak jsem hltal na vide(j)u AKAI první páskové filmy. Začalo to zcela nevinně pár kazety a nakonec se z toho stala doslova mánie, kdy i u nás na dědině vznikla videopůjčovna a já tak měl možnost vidět spoustu i v tomto po domácku dělaném dabingu. Načež z Brniska či přímo v něm, bylo možné vidět x dalších kopií. Nehledě na nesčetná kvanta filmů ve VideoBossu. Jak se to blížilo k miléniu, internet a warez prostředí začalo být čím dál víc zajímavější, ale v té době né zrovna lehce dostupné. Vše se formovalo od 2000 do 2010... Kazaa, Torrenty, Rapidshare, Megaupload, Uložto a jiné úložiště zcela změnily tvář shánění filmů či prakticky jakéhokoliv zdigitalizovaného obsahu. Dnes není problém sehnat cokoliv v rozlišení pro mobily do 4-Káčka v nepřeberném množství RIPů z přehršlého množství internetových stránek či zdrojů. Nosiče VHS, DVD, BluRay, 3D jsou prakticky mrtvé technologie a nahrazuje je stream. Dneska to není takový problém vygooglit cokoliv s příznakem torrent, warez, mkv, avi chcete-li. Přesto je zde kategorie - liga "warezu" - která nemá obdoby a tou je archivní rychlodabing či staré VHS ripy. Je to o hledání a hlavně shánění přes soukromé zdroje, které mnohdy nechtějí na potkání rozšířit svou sbírku tisíců filmů, které museli vlastnoručně zachránit před technickým utonutím, kdy to prostě jednoho dne nebude na čem nebo jak přehrávat. Jsem tedy tůze rád, že jsem se přidal k té bandě šílenců, které rychlodabing fascinuje a sbírá je a podporuje finančně, protože si to zkrátka jako nostalgie zaslouží. Navíc mě mnohdy krásně pobaví překlad, kterým by se dneska těžko někdo chlubil v době pozlátek. O to víc a právě proto to celé má pro mě osobně své neodolatelné kouzlo, kterému se nedá odolat.

https://kuula.co/profile/sskrblik

Ráskvjetály jábloňi a grúšky...

V roce dvoutisícdevatenáctém jsme absolvali s mou manželkou let horkovzdušný balónem, náš první a doufáme že nikolivě poslední, a mohu říct výstižné ANO - je to ojedinělý zážítek, který nechť zatouží poznat každý, ten kdož miluje naši matičku Českou zem, zem mlékem a strdím oplývající. V tentýž rok jsme svědkem mimořádného přeletu nad mestěm Náchod, kdy se do vzduchu vznese pětadvacet těchto vzdušných horkem pohánějcích plavidel. Tyto zážitky nás příjímají podělit se o tento zážitek nejenom slovně, ba co více i koupením dalších lístků do rodiny, do malé kajuty balónu s přeletem nad Vysočinou, mým rodištěm a domovem po dobu 15 let mého života.

Za sebe mohu říct a každému dopuročiti let balónem, který jest nebeským zážitkem, ze země nepoznaným. Můžete oči nechat na krásách krajin českých, moravských či slezských, chcete-li. Někdy v budoucnu bych si rád "dal" Alpy či Tureckou oblast Kappadokia...

Nyní pár fotografie pro inspiraci a videa níže

https://www.youtube.com/watch?v=u5z72_N31kE

https://www.youtube.com/watch?v=D-M4jmjQXLo

https://www.youtube.com/watch?v=DpBChkKbPuQ

Po dvou letech jsem se dostal na filmový festival do Varů a musím říct, že jsem zklamán, neboť obyčejný smrtelník musí zápasit o to aby se na něco lístek vůbec sehnal. Skoro dvě hodiny čekání před pokladnou a ani jsem nedostal lístky na co jsme chtěli jít. Tím pádem jsme pak filmy zcela bojkotovali a užívali si Varů jako takových. Z pozice agenta ČSFD jsem poznal Karlovarské filmy, z pozice navštěvníka jsem poznal Karlovy Vary a okolí. Stojí za to se tam podívat, atmosféra festivalu je super a všude se můžete osvěžit jedním oroseným, ale pokud se nezmění systém objednávání filmů tak z lidu budou dělat šulíny...

Zbývají jen vzpomínky na rok 2014... zde fotka Mela Gibsona, na kterého jsem čekal v hloučku lidí a poté co se objevil jsem zapomněl fotit a proto je fotka takto zezadu (v černé košuli).

Dnešním dnem očištěno o hodnocení hudebních videoklipů. Dokumenty, krátkometrážní filmy a porno budu hodnotit i nadále, ale příjde mě nefér hodnotit hudební klipy, když se mnohdy zakládají na celkové líbivosti dané písně a jsou tak trochu na sbírání počtu hodnocení.

Nejen Ennio Morricone ví, že harmonika může znít úžasně. Zkoušel jsem objevovat, kdo co hraje na tento instrument, a do ucha mě padl Juzzie Smith - pan umělec. Jeho energickou hru na harmoniku doprovázenou kytárkama a všemožnýma utilitkama jsem se ihned zamiloval...

"Train Ride"

https://www.youtube.com/watch?v=4J23ysR3jXc

"One-Man Band"

https://www.youtube.com/watch?v=JcbtJ810OPQ

"Harmonica jam"

https://www.youtube.com/watch?v=ZMAyxQ77SMM

"Be Love"

https://www.youtube.com/watch?v=EJrr78AAVK8

"Little Journey"

https://www.youtube.com/watch?v=ZRNhLt6kbAc

Něco klasického a přitom úžasnýho naleznete taktéž na YouŤjůb pod Buddy Green:

"Bill & Gloria Gaither - Classical Harmonica Medley [Live] ft. Buddy Greene"

https://www.youtube.com/watch?v=zoauBe465qQ

Alles gute.

lahodí uchu mému...

Materiál pro lakatoš párty. Stahujte, veselte se...

Co to je lakatoš?

http://cs.wikipedia.org/wiki/LKT

Originál hýr

http://www.youtube.com/watch?v=SiUz_akTmcY

Remix hýr (pecka!)

http://www.youtube.com/watch?v=3t0oylFMmxw

Text: 

http://pastebin.com/LR3kjTwS

Aplikace pro Android

https://play.google.com/store/apps/details?id=com.jurda.opravalakatos&hl=cs

Verze do internetové kavárny:

http://milujipraci.cz/

Veselý pán osobně:

http://www.youtube.com/watch?v=RqYo1nDudek

...že jsem si v Karlových Varech užil. První dny festivalu jsem byl skutečně nadšený. Objevování různých uliček, zkoumání festivalových možností a hledání jídla. Tyto aktivity doprovázelo slunečné počasí, které sice doprovázely i návaly potu, ale rozhodně lepší než chodit v dešti. Zlom nastal v půlce festivalu kdy mé vystřízlivění z atmosféry a špatné počasí, vyvolalo ve mě pocit rutinní činnosti. S horší náladou mělo co dočinění mé pravidelné ztráty věcí. Nakonec jsem přišel jen o sluneční brýle a zapomněl tričko, takže jsem na tom ještě dobře.

V posledních dnech mi náladu zlepšila ustálená oblačnost, polojasno a místy oblačno. Krom toho, jsem po celé řadě průměrných a nadprůměrných dramat, měl možnost vidět filmy lepší. Za ten týden už jsem okolí festivalu osvojil a veděl jsem kam přesně jít, když něco potřebuji.

Na co budu vzpomínat je spousty malých historek, které utváří příběh jméném Karlovy Vary. Chtěl bych poděkovat za skvělou spolupráci kolegům d.beseda a filmmaniak810. Jejich vyprávění o tom jak to chodí na Úřadu vlády a filmové tipy ve mě zůstanou. Budu vzpomínat na opilého mladíka z Německa (vyjadřoval se o třešních jako red bitches), zážitek se zmatenou Lejla Abassovou a jejím známým, kteří ji okřikl slovy: "Do prdele!". Nesmím zapomenout ani na sedánek s lidmi z ČT, jízdu na kole od Thermalu k Puppu a zpátky, videotéku, polévku ve Snack Baru III, odpolední menu U Kurbrychtů a místního staršího pána, který se každý den ptal kdy festival končí, obloženou kaiserku za dvacku a Eiskoffee v Bille, pokutu ve prospěch MHD Karlovy Vary, na mladé talentované pouliční umělce hrající na láhve a hlavně FILMY.

Ze všech viděných filmů mohu doporučit: O koních a lidech, Co děláme v temnotách, Snowpiercer, Královna, Instabul United, Život na Sunsetu, Magický hlas rebelky, Fair Play, Třešňový tabák, Locke, Opři žebřík o nebe, Rozhodčí, Mnich.

Mé poděkování patří pracovníkům KVIFF a všem zúčastněným z ČSFD.CZ

Stravovat se mezi filmy je potřeba. Obvykle po obědovém menü se mi už nechce vyrážet k centru města do Billy, neboť jídelní možnosti jsou omezené. Koupit si ledový salát, rajčata, šunku, sýr a pečivo by bylo moc fajn, ale pokaždé když nastane hlad se trmácet 10 - 15 minut na ubytovnu do lednice je krajně nepříjemné. Krom toho v batohu by mě z těchto kombinací vznikl při nejmenším solidní eintopf.

Objevit v okolí Thermalu ekonomicky nenáročné a při tom dobré jídlo je docela umění. Při pohledu na dvojručáky (hamburgery), klobásy za 80,- si říkám: "to jim za to nedám". Proto se nyní pro mě stalo tradicí navštívit Snack bar číslo III s polévkou, obzvláště ve večerních hodinách. Z nabídky alkoholických a nealkoholických nápojů mi nepřipadá relevantní platit jako na dovolené v EU, ale chlebíček a polévku můžu. Za 30,- zde dostanete každý den jinou polévku s pečivem. Příjemně se tak zahřejete a očistíte od těch bagetových pochoutek a jiných delikates v přilehlých stáncích Thermalu. Na baru potkáte různé lidi, kteří přišli jen na skok a na stojáka si dopřávají skleničku či nikotinovou cigaretu. Nerad se hrbím, ale polívka od příjemné obsluhy se nedá odmítnout.

Závěrem si neodpustím přepis Červeného Trpaslíka k polévce gazpacho (mimochodem výborná):

"Teď, když jsem odsouzen, tak ti to řeknu. Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi „Arnolde". Jako první chod byla polévka gazpacho. Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená. Dal jsem si zavolat kuchaře a řekl jsem mu, aby ji odnesl a přinesl teplou. Udělal to! Výraz v jejich tvářích mě pronásleduje dodnes!! A já myslel, že se smějou kuchaři, ale celou tu dobu se smáli mně, zatímco jsem jedl svou vařící polévku gazpacho! A pak už jsem nikdy nejedl u kapitánova stolu. To byl konec mé kariéry."

Ještě před tím než jsem vyrazil do Varů jsem si poctivě sestavil plán toho, co bych chtěl vidět. Z nepřeberného množství jsem si nejvíce zapamatoval filmové tipy jako Norsko, Istanbul United, Locke a Fair Play. Alespoň jsem měl minimální povědomí o čem film má být. Při výběru jsem důvěřoval svým schopnostem a nyní každý den jdu prakticky na film o kterém mnoho informací nevím. Snad jen v jakém se nachází sále. Už si ani základní informace nezískávám, čekám na to čím mě film překvapí.

Dříve jsem vždy sháněl základní informace a pročítal jsem si co píšou lidé z mého internetového okolí, nyní ale mohu směle prohlásit, že ona nevědomost je zajímavější. Jdete na film, který nevíte jestli bude vyhovovat vaší náladě, nevíte jestli je to další ujetá komedie nebo drama, kde musíte dávat pozor na herecký přednes nebo například na to jak je vizuálně zpracován. Tím si můžete rozšířit obzory a nesoustředíte se na jednu konkrétní věc, kterou třeba záměrně hledáte.

Mé doporučení tedy je udělat si seznam toho, co vás může zaujmout a pak to všechno zapomenout. Věřte, že budete daleko více překvapeni, kam že jste se to právě vydali.

Když jsem si říkal, co by mě dneska zahřálo na duši, napadlo mě podívat se pro uklidnění na panda psy. Nevíte o čem je řeč? To je nový trend Číňanů, kdy ze plemena Chow Chow, udělají psy podobné medvídkům panda. Stačí zadat na google panda dog. Jenom by mě zajímalo, kdy se toho ujme nějaký schopný filmař a natočí příběh ze života upravených psů. Zajímavé by bylo pozorovat, jestli se takto upravený pes cítí šťastný.

On ten Nohavica ví o čem vlastně zpívá. Po rozjařených nocích mohu potvrdit, že je lepší ve Varech příliš neslavit, protože se vám pak může stát co mě. Štěstí v neštěstí jsem vždycky míval, ale není dobré se na to spoléhat. Na co si dát pozor je nedávat si věci kamkoliv stranou. Předevčírem jsem si v Press centru zapomněl paměťovou kartu, načež se mi večer podařilo zapomenout batoh s fotoaparátem. Musím říct, že Ztráty a nálezy fungují bezvadně a tedy vše se mi podařilo opětovně dopátrat. Po těchto zkušenostech zveřejňuji své doznání a od teď bude Kolalokova limonáda mým pivem.

Pří dnešním filmu O koních a lidech jsem se zamyslel, co se změnilo v lidském chování v uplynulých letech? Je to tím, že jsem starší a vnímám tyto věci jinak?

Otázku si stále kladu a nenacházím odpověď. Důvodem mého zkoumání byly výbuchy smíchu z řad diváků, kdy se ve filmu mluvilo o smrti. Tu já osobně nepovažuji za legrační, ale zároveň by byla lež, že se černému humoru nikdy nezasměji. My lidé, ovlivňováni médii, přijímáme prakticky denně negativní zprávy. Je to součást každodenního života a kdejaký drb nebo pomluva je daleko více čtenější a probíranější než zprávy pozitivní. Tendencí je špatné události zesměšňovat, vtipkovat o nich a smát se lidskému neštěstí. Nevím jestli tento trend byl zaveden už dlouho před tím, když jsem dospíval, na tuto otázku by jste mi spíše mohli odpovědět vy. Nicméně mi připadá, že se hranice humoru přesouvají do čím dál tím morbidnějších sfér. Už jen když vzpomenu na nedávno zesnulou českou zpěvačku a to jak byl internet plný nevhodných vtipů a parodií.

Kde je ona hranice co je vtipné a co není? Kdo to určuje?

O tom, že Karlovy Vary ožívají s příchodem festivalu není potřeba mnoho psát. Zároveň však ožívají i obchodníci a restauratéři, kteří se snaží vytáhnout co nejvíce peněz z našich peněženek. Na co si dát nejvíc pozor? Určitě si důkladně čtěte cenu. Hned můj první oběd - večeře byl ve znamení restauratérského triku a využití situace, kdy hladový vlk potřebuje nasytit. Místo předem avizované ceny na tabuli, jsem se dostal na dvojnásobek bez mrknutí oka. Rovněž populární chmelový nápoj jsem objednal bez zkontrolování ceny a byla to chyba. Dát za zrzavou vodu v podobě Gambrinusu osmačtyřicet korun je celkem síla. Nu co, stalo se. Zajímavé srovnání nastalo dnes dopoledne, když přímo v Thermalu dostanete Plzeň o celých osm korun méně.

Nyní od menší pivní tour k jídlu jako takovému. Zatím jsem měl možnost ochutnat typicky česká jídla, doufám, že zítra se obejdu jídla bez knedlíku. Orientální gastronomickou chuťovku jsem dnes spatřil kousek Thermalu, kde se chudák slimák plazil na nudle v plastovém talíři. Nejsem si jistý, jestli posléze nebyl onen  talíř odcizen a obsah zkonzumován, ale věřím že ne.

Při dopoledním rozjímání, spojeným s výšlapem na Petřín, jsem spatřil Karlovy Vary z jiné perspektivy a kochal se krásou majestátních historických budov. To vše mě donutilo k zamyšlení kdo a kolik peněz do toho všeho investuje? Vše je krásně upravené, v areálu se vyskytují desítky novinářů, hostesek, řidičů, uklízečů a jiných odpovědných osob. Ti všichni jsou zaplaceni ve prospěch festivalu. Dělají mu jméno a vytváří prostředí, která má být pro návštěvníky co možná nepříjemnější.

Jedno je jisté - je tu obrovská fůra peněz, festival je obrovský. Schválně si sedněte na lavičku u kolonády a počítejte luxusní černé BMW. Já jich napočítal zatím do 50 a nejvyšší pořadová číslovka byla 57. Stále tedy nevěříte, že je tu spousta peněz?

Jestli se po prvním dnu dá něco říci tak to, že návštěvníci kina jsou většinou ohleduplní. Ohleduplní v tom slova smyslu, že když se zhasne tak přestanou debatovat, pokud se jim film nelíbí prchají a svým ne-viditelným nezájmem neobtěžují sebe ani ostatní.

"V dnešním světě kompjůtrů" jak zpívá Macháček, není problém přes strýce Googla najít téměř okamžitě výsledek pro warez. Konkrétně pro nejmenovanou trilogii Petera Jacksona je výsledek pod celou 1 vteřinu. Zkrátka originální filmy, hry, hudba nebo software se stávají raritou či výhradně firemní záležitostí. Může za to rozmach internetu, což je na jednu stranu dobře a na druhou se vytrácí to kouzlo plných regálů s originálními nosiči. Ke stáhnuté věci, ať už je to cokoliv, necítíte žádné pouto. Ostatně můžete si kdykoliv usmyslit to stáhnout znovu, dřív nebo později.

Je pro mě trochu s podivem, že si OSA stěžuje jak se na internetu "krade". Není přeci i dostupnost internetových služeb jakýmsi pomocníkem? Stačí si zajít na internetové stránky providerů a v kolonce internet vám ochotně vypočítají kolik filmů dokážete stáhnout za hodinu. Doba jiná nebude, nevrátíme se k 56 Kbit/s modemům. Proč? Jednoduše nechceme, jsme rozmlsaní internetem.

V případě Varů jsem se warezem zatím nepotkal, lidé nenatáčeli filmy, nefotili. Tiše sledovali film, který jim byl nabídnut. Když si zpětně vzpomenu na filmy, které byly dlouho před veřejností promítány pouze na festivalech, vychází mi celkem pěkný výsledek pro zabezpečení sdílení dat. Kupříkladu takový brakový klenot Iron Sky se dal vysurfovat až skoro po roce od uveřejnění na festivalech. Je tedy zřejmé, že festival se úspěšně brání jak mainstreamu, tak i kamerudrživším (muž či žena s kamerou  v ruce nebo Japonec) jedincům. Bezesporu tím jsou tyto filmy jedinečné a proto by měly být navštěvovány.

Festival, ono magické slovo v sobě skrývá nejrůznější představy o tom, co vše může jedno místo či jedná událost nabídnout. V případě festivalu karlovarského si ho mohou návštěvníci mylně spojovat s výhradně českými celebritami a jejich eskapády, které bývají často zmiňované na titulních stranách novin písmem větším než při zrakové prohlídce u očního lékaře. Bylo by však naivní domnívat se, že veškerá pozornost na festivalu je věnována právě jen tuzemským celebritám. Jedinečnost festivalu spočívá v multikulturnosti, proto by se neměl upírat zrak pouze jedním směrem.

Laická veřejnost složená z obyčejných lidí, tedy hlas lidu, je základním prvkem veškerého dění na jakékoliv společenské akci. Jsou to právě lidé, kdo určují to, že se rok co rok může konat další podobné představení. Nelze proto upřít významnou hodnotu, kterou diváci posilují atmosféru. Několikrát jsem byl svědkem, byť někdy nepřímo očitým, že dav lidí má větší sílu a moc než známý herec před kamerou či zpěvák u mikrofonu. Už jenom samotná výzva změnit dění v samém centru konání je možnost, která se běžnému konzumentovi filmu doma u televize nenaskytne. Domnívám se, že tato fascinující zkušenost může být tou největší odměnou. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že takovou moc ve svých rukou máme.

Na straně druhé, tvůrčí, přijímající největší zodpovědnost za vzniklé dílo se leckdy můžeme potýkat s nedůvěrou. Lidé kolem vzniklého filmu jsou vystaveni nekompromisní kritice, která může ovlivnit jejich budoucí kariéru. Ti všichni jsou vrženi před dravé šelmy, v podobě diváků a novinářů. Poté už záleží na chuti každého predátora, zda svou kořist rozcupuje nebo ne. Uklidňujícím faktem pro tvůrce zůstává, že se za poslední dobu neevidovala na jevišti rajčatová bitva. Začínajícím filmařům se nicméně otevírají zcela nové obzory, mohou se poučit z počátečních obtíží, mohou se dozvědět více zkušeností od starších tvůrců. Nelze však ani říci, že by ostřílení matadoři festival k ničemu nepotřebovali. Pro ně je filmový festival takovým menším svátkem, kdy si připomenou, co jejich jméno znamená ve světě.

Co se týče kritiky v dnešní době, tak je sdílená. Sdílet své postřehy a názory může člověk s minimální znalostí používání internetu. Doba si tento trend doslova vyžaduje. Každý může být komentátorem a může využít dostupnosti těchto služeb. Přesto, abyste začali, dané tématice více rozumět nestačí vidět jeden film, navštívit jeden koncert. Pisatel se musí neustále zdokonalovat a navštěvovat vybrané akce, zrovna tak jako herec musí neustále překonávat sám sebe.

Do role agenta ČSFD.cz jsem se dostal psaním. Mé dosavadní dojmy jsou plné očekávání. Je pro mne velkou ctí být prostředním článkem mezi širokou veřejností, žurnalistikou a světem filmu. Za pocity zodpovědnosti se skrývá i nadšení pro film jako takový. Film nevnímám jako mé vlastní řemeslo, neživím se jím, jsem stejný konzument jako vy. Baví mě sdílet zážitky s ostatními, chci rozebírat jednotlivé scény a chci se s vámi společně smát. Touto krátkou úvahou bych rád vybídnul i vás čtenáře. Vnímejte film ze všech možných pohledů, ať už z estetického nebo kupříkladu svým poselstvím. Film vám dokáže zprostředkovat zážitky, na které budete vzpomínat jako na pěkný výlet nebo své narozeniny. Pokud chcete být u toho, jak film žije, neváhejte a vydejte se odvařit do Varů!