Viimeinen päiväkirjan merkintä (1)
Trpasliči čest
Lupič v sobě našel odvahu riskovat a neutekl. Vstal a pečlivě zamířil. Trp se na něho řítil a snažil se nevypadat příliš hrozivě. Tětiva zadrnčela. Šíp letěl přesně. Trp se rozesmál a mával sekerou, aby odtal ještě jednu překážející větev. Ozvalo se cinknutí, jak střela narazila do oceli.
Lapka zděšeně vyjekl. Z jeho pohledu to vypadalo tak, že nízký, ale mohutný kolos s pohrdavým smíchem vykryl letící šíp čepelí sekery. Nebožák odhodil luk a dal se na zběsilý útěk.
Trp něvěřícně zíral na rozpláclý hrot šípu. Sakra! Taková smůla! Mohlo být po mně, mohl bejt klid! Hej! zařval za prchajícím, vrat se a bojuj, hovado pitomý! Nejsem tak drsnej, jak vypadám! Možná bych náhodou uklouznul, nebo tak něco...
