Viimeinen päiväkirjan merkintä (4)
Nejlepší filmy roku 2022
První rok, který se obešel takřka bez covidu a našla se nemalá dávka velmi poutavých snímků, které spatřily světlo světa povětšinou v kinech. Nepřestává mě fascinovat, jak každý rok jsem schopen v té spoustě obsahu najít i takové filmy, které mě chytnou za srdce v takové míře, že mě poznamenají na zbytek život a stávají se automaticky součástí toho nejlepšího, co jsem viděl a zároveň i členy v mém osobním žebříčku toho, co můj život dělá krásnějším. Letos tomu není jinak.
Nezvykle pomalý, ale za to velmi meditativní film s autobiografickými prvky. Steven Spielberg zanechal v tomto filmu značnou část svého života, na kterou zjevně rád i nerad vzpomíná a je to znát v každičké scéně, kdy hlavní hrdina filmu objevuje kouzlo filmu, projíždí filmový pás nebo natáčí v širém plenéru se svými přáteli krátké filmy. Nejedná se o standartní drama, které se někde rozjede a někde skončí. Fabelmanovi plynou pomalu jako tichá jízda autem, kdy pozorujete okolí a užíváte si jen ten moment a případné vzpomínky, které ve vás výhled vyvolává. Rád jsem se Spielbergem zavzpomínal.
Velmi nečekaný a děsivý hororový objev. Příběh, který je tak silný především díky velmi kvalitní kinematografii jako je originální práce s kamerou, kreativní střihy a využívání zvuku a hudby k dostatečně autentickému děsu. Dlouho jsem neodcházel z kina tak poznamenám hororovými výjevy ve filmu, až jsem se bál podívat se za roh či v koupelně do zrcadla. Jedná se horor, který dokáže z něčeho, co je v našem životě tak kouzelné jako úsměv udělat tu nejodpornější a nejneznepokojivější věc. Perfektně vypjatý zážitek a mimořádně kreativní způsoby strašení. Nic víc si nelze od hororu přát.
Film, od kterého jsem dostal něco zcela úplně jiného, než jsem očekával, ale stejně potěšil. Zpracování postavy Batmana máme v historii spoustu, ale nikdo tuhle postavu nepojal tak chladně, ponuře a samolibě záhadně jako Matt Reeves. Vydává se cestou detektivního žánru noir, kterému prostředí Gothamu zkrátka sedí. Ani dlouhá tříhodinová stopáž filmu nijak neubírá z kvality, naopak přispívá k protažení vašich emocí a instinktů, které vás po celou dobu sledování nutí říkat si, že cosi na filmu není v pořádku, a to je přesně účel ponuré detektivky. Batman obsahuje zároveň velmi poutavé, i když krátké bojové pěstní souboje. Nesnaží se natahovat akci, spíše zaměřovat na tichou ponurost města Gotham. Jsem zvědavý, jak se tenhle vesmír Matta Reevese bude ještě rozvíjet a jsem jen rád za tento druh zpracování známé komiksové postavy.
Tak to jsem opravdu nečekal. Klasický film z osmdesátých let mě celý život naprosto míjel, tím pádem jsem o značce Top Gun nevěděl zhola nic a už vůbec neměl představu o tak mimořádném kinematografickém zážitku s filmařinou na špičkové úrovni. Při běžném sledování filmu mi velmi často zabloudí pozornost jinam, k jiné myšlence, k představě, jestli jsem např. zamknul byt nebo jestli po filmu musím spěchat na autobus, ale Maverick mě dokázal svým tempem, nabitou kvalitní akcí a emotivitou postav doslova přikovat tělem i myslí k sedačce. Ani na jedinou vteřinu jsem nezavadil myslí jinam a s úžasem sledoval tento velkolepý film, který vznikal nesmírně obtížně a točil se co nejvíce prakticky, za což smekám klobouk všem tvůrcům. Pokud by se více moderních akcí nabitých filmů dnešní doby vydalo cestou Mavericka, nejspíš bych tenhle žánr v kinech vyhledával častěji.
Jsem rád za takto osobně ztvárněné artové filmy, které se dovedou prokousat do blockbusterových kin. Po zhlédnutí Seveřana jsem měl neuvěřitelnou chuť běhat v deštivé přírodě a válet se v blátě. Toto chladné zpracování osobitého příběhu Roberta Eggerse mě tak navnadilo na, mnou nesmírně oblíbené, mečové souboje v odlehlé přírodě, ať už s nadpřirozenými bytostmi či s obyčejnými lidmi. Opravdu mě potěšilo, jak se film snažil po celou dobu kloubit fiktivní prvky s reálnými a pokoušel se mě ruku v ruce provést drsně nabitou cestou plnou násilí, sexu, boje za sebe sama, touze po lásce a touze po vysvobození. Není jediný důvod mít k Seveřanovi sebemenší výtku, přes tak velmi kvalitně odžitý příběh pomocí excelujících herců a kinematografie na plné úrovni.
Něco tak velkolepého, dobrodružného a výpravného jsem opravdu potřeboval vidět a režisér Petr Jákl mi nadělil přesně takový film, jaký jsem potřeboval a motivoval mě v době, kdy jsem to nejvíce potřeboval. Dobrodružné zpracování Jana Žižky s otevřeným násilím plném akce a velmi emotivními a poetickými momenty, to je druh filmu, který naší zemi v posledních letech velmi chyběl. Byl jsem nesmírně překvapen onou velkolepostí, využití maximálního rozpočtu, našlapaným dějem, rozsáhlou výpravou českého prostředí, a především perfektními hereckými výkony, které mě dokázaly vtáhnout do dění na promítacím plátně. Odcházel jsem beze slov a musel jsem zajít ještě jednou. A zašel bych znovu. A také že se znovu budu muset podívat. Téma boje za svobodu je něco, co tento svět potřebuje čím dál více a mě jen dojímá, jak se na toto téma film inspirovaný příběhem našeho českého hrdiny s úžasem dívá.
V tomto případě nemám slov a možná se budu opakovat v některých výrazech, protože jsem stále plný úžasu, který slovy nejde vyjádřit…
Film mého dětství, na jehož pokračování jsem čekal jako všichni dlouhých třináct let a nelituji jediného roku. Čekání se opravdu vyplatilo a touha Jamese Camerona ukázat divákům jeho svět v maximální možné technologické dokonalosti je zkrátka neuvěřitelná. Ať už to byly akčně vypjaté momenty nebo pouhé pozorování podvodního světa Pandory, pokaždé jsem byl fascinován, co bude následovat a film mě držel zaraženého v sedačce tak moc, že jsem se cítil příliš slabý… Tak slabý před nepředstavitelnou prací animátorů a vývojářů, kteří dovedli do takto precizní míry zpracovat Pandoru a já nestíhal sledovat všechnu tu krásu a dokonalost najednou. Snímek je zkrátka přehnaně přeplněný krásou a mé srdce to nedávalo, jinak by puklo. Nebylo by morální tomuto řemeslně dokonalému filmu cokoli vytýkat. Je to svět Jamese Camerona, svět vlastních stvoření, vlastních pravidel a je dokonalý. Miluji každou novou postavu a jsem celý napjatý, kam se příběh bude vyvíjet dále. Smekám největší poklonu, jakou můžu jednomu z nejtrpělivějších a nejnebojácnějších režisérů všech dob.
Pokaždé při vzpomínce na zážitek z tohoto japonského anime se mi svírá hrdlo a klepu se dojetím. Nic takového jsem opravdu nečekal. Takhle velikou explozi emocí najednou při filmového zážitku jsem si nezasloužil. Belle je neuvěřitelně dojemný příběh, který by nejspíše měl být povinný pro každého mladého člověka, který o sobě pochybuje (čili pro všechny). Jedná se o silný příběh o hledání sebe sama ve virtuálním světě, kde všichni žijí v utajení pod přezdívkou a fiktivní podobou. Každopádně naše skutečné já a naše skutečná povaha dokáže tenhle svět obohatit a udržovat v něm věčnou krásu. Nebudu lhát, pár slz se v závěrečné scéně dostavilo, a i smíchu bylo v průběhu děje dost. To všechno, co tu jmenuji je ovšem jen malý odvar z tohoto extrémně silného snímku, který považuji za mistrovství nejen animovaného filmu, ale celé kinematografie. Víc takhle osobitých příběhů. Víc takhle procítěných postav a víc takového zpracování. To je mé přání do nového roku.
Není to možné, těžko se tomu věří, ale studio Pixar zatím nedovedlo udělat nudný či snad neprocítěný film, který by nebyl plný náročných témat a mimořádně silných emocí skrze vývoj postav. Proměna není výjimkou. Nemohu uvěřit, jak moc jsem se s hlavní postavou v podobě třináctileté dívky dokázal ztotožnit, a to do takové míry, že jsem se s malou Mei po celou dobu radoval, děsil, trpěl, a především proměňoval. Silně doporučuji každé rodině, především matkám a jejich dcerám, poněvadž film obsahuje nejen odpovědi na veškeré trápení dospívání, ale též neuvěřitelnou jízdu a silný kopec zábavy, který vás navrátí do vašich předpubertálních let. Většího úspěchu snad tento film nemohl ani dosáhnout a bez ohledu na pohlaví a věk, silně doporučuji každému člověku, kdo si prochází jakoukoli životní krizí či etapou. Bude třeba si tento film pravidelně pouštět, a to v těch nejhorších časech, aby se mohly stát těmi nejpříjemnějšími.
Bezpochyby jeden z nejoriginálněji pojatých filmů 21. století. Nic jsem od tohoto filmu neočekával, ale dostal jsem všechno a ještě víc. Podívaná, která doslova překypuje kreativními nápady, akční hravostí, humorem, filmařský minimalismem dotaženým do maxima. Nikdy jsem nebyl svědkem něčeho tak nabitého, rychle se pohybujícího, a přitom jasně směřujícího do vynikajícího finále. Všechno všude najednou se dá popsat jedním slovesem, protože ten film zkrátka žije! Ožívá v něm kamera, střihy, křiklavé kostýmy, exkluzivní scénář a vypiplané emotivní momenty. Legrace a vážné situace jdou ruku v ruce jako by to byly sestry. Není jediného momentu, kdy by vás příběh nechal odpočinout, naopak se ve vás ještě více prohloubí a více vás ponoří do světa plného salvy smíchu a moře slz. Miluji to. Miluji sílu tohoto příběhu, která vyšla z hlav režisérů Danielů. Jedná se o snímek, který opravdu shrnuje všechno. Všechno a všude. Všechna lidská trápení, všechny druhy situací, veškeré vztahy a emoce, které my jako lidstvo máme, ale málokdy si toho vážíme. Tento film vás naučí vážit si toho, kým jste. A pokud by se mi podařilo vytvořit něco, co by jen z půlky vyvovalo v někom tak silné emoce jako tímto filmem Danielové dokázali vyvolat ve mně, bohatě by mi to stačilo. Jedna velká jízda, jedna velká esence života.
