Hwaelos

1. Faust (dir. A. Sokurov, 2011)

2. Slnko v sieti (dir. Š. Uher, 1962)

3. Bez umrtvení (dir. A. Wajda, 1978)

4. Pouto nejsilnější (dir. D. Lean, 1945)

5. Lawrence z Arábie (dir. D. Lean, 1962)

Nejlepší camp tohoto ročníku:

I katové umírají (F. Lang, 1943)

Největší průšvih aneb jediná projekce, z jejíhož průběhu jsem utekl...

Sweet Sweetback's badassss song (M. van Peebles, 1971)

...aneb jak to bylo doopravdy.

Mnozí z vás to zaznamenali a (přes slabou osmou sérii) taky truchlíte, že Dr. House, coby jedna z nejzábavnějších seriálových postav skončil. Spolu s celým seriálem, samozřejmě. Předpokládám, že velká část z vás ostatních na House někdy koukala, ale postupem času jste to vzdali. Já sám jsem kdysi skončil asi v půli čtvrté řady, abych se později k seriálu vrátil ve chvíli, kdy měla premiéru - dle mého názoru nejlepší - šestá série.

Zakončení osmiletého maratonu mě každopádně přivedlo k napsání téhle krátké bilance. Pokusil jsem se vybrat  dvanáct nejzajímavějších dílů (na míň jsem to neseškrtal) a seřadit je do malé topky, kterou by měl vidět každý, koho Housovy příhody někdy připoutávaly k židli. Pro výše zmíněnou první skupinu (tedy pro lidi, kteří seriál dokoukali do konce) může být tenhle žebříček vítaný zdroj polemik. Pro skupinu druhou třebas doporučení ke zkouknutí pár dílů navíc.

 A teď k hodnocení. Je samozřejmě subjektivní. Uvažoval jsem v intencích vývoje hlavní postavy, ale taky o použitých stylistických prostředcích vyprávění.  Následující řádky budou nutně obsahovat spoilery, ale pokusím se neprozrazovat alespoň rozřešení zápletky daného dílu.

12. místo - 2x19 House vs. Bůh

Jeden z nejzábavnějších dílů vůbec. House ztělesňující čistou racionalitu řeší případ mladíka údajně nadaného od Boha léčit lidi pouhým dotykem. House pochopitelně hledá příčinu klučinova zkolabování, ale zároveň se ho pokouší demaskovat coby podvodníka. Vede si za tímhle účelem i tabulku, do níž připisuje body sobě i Bohu, aby prokázal, kdo je schopnější.

11. místo - 2x24 Příčina neznámá

Uprostřed diferenční diagnózy vpadne do zasedačky chlapík a bez vysvětlení vystřelí na House. Poté je ochrankou sám postřelen. House se probouzí na nemocniční posteli vedle tajemného střelce a zjišťuje, čím si kulku vysloužil. I když je House ve špatném stavu, dál se s ním jeho tým radí o případu, který řešili, než byli přerušeni. Všechna Housova rozhodnutí však vedou ke zhoršení stavu pacienta a tak je House nucen uvažovat o své příčetnosti, což ústí v dramatické finále. Mimochodem střelcovo jméno John Moriarty naznačuje, proč se hlavní postavy seriálu jmenují House a Wilson - nepřipomíná vám to jinou dvojici?

10. místo - 6x21 Balast

Na začátku House přichází na sezení se svým terapeutem, který mu pomáhá nasměrovat jeho život správným směrem. Další děj se pak odvíjí podle Housova vyprávění, které ale není úplně spolehlivé, jak jeho terapeut odhaluje. Jsou v něm záměrně vynechané pasáže a polopravdy, které odvádějí House od nutnosti čelit pravdě. Děj se tak několikrát vrací k "bílým místům", která psycholog vyplňuje vlastními domněnkami. Konec tohohle "nespolehlivého vyprávění" ústí v otázku, jestli může být člověk jako House opravdu šťastný.

9. místo - 2x17 Sázka na život

House hraje poker na nemocničním banketu a obírá Wilsona i Cuddyovou o peníze, když je náhle odvolán k novému pacientovi. Ta má symptomy podobné Housově pacientce z doby před dvanácti lety, která mu umřela pod rukama. Pro House je dodnes případ pandořinou skříňkou, protože pravdivost diagnózy, kterou po její smrti stanovil, si nikdy nemohl ověřit. A House nic nedráždí tolik, jako když si nemůže ověřit pravdu. Příběh se odehrává paralelně v nemocnici i na banketu, kde se Wilsonovým prostřednictvím snaží po telefonu udržet Cuddyovou při hře, aby mu nezabránila v riskantní léčbě pacienta podle dvanáct let staré diagnózy.

8. místo - 6x17 Uzavření

Z poporodního pokoje se ztratil kojenec. Cuddyová uzavře nemocnici a všichni pracovníci musí zůstat tam, kde právě jsou. Paralelně se tak odvíjí několik příběhů soustředěných na hlavní postavy a všem je dáno zhruba stejně prostoru. House vede debaty o hodnotě života s umírajícím pacientem. Taub a Foreman se sjedou vicodinem a v archivu na sebe navzájem vytahují prohřešky z minulosti. Wilson hraje v kantýně se Třináctkou vadí-nevadí. Cuddyová pátrá po kojenci. A Chase se poprvé a naposledy po rozchodu setkává s Cameronovou.

7. místo - 4x15-16 Housova hlava a Wilsonovo srdce

House se probere zraněný v bordelu. Vypadá, jakoby ho přejel parní válec a nemá potuchy, kde poslední noc byl a co se stalo. Vzpomínky se mu vrací jen v záblescích a jeho podvědomí se mu snaží naznačit, že provedl něco hrozného a že mu ubíhá čas, aby to napravil. V tomhle dvojdíle umře jedna z důležitých postav seriálu. Zábavnost a napínavost tentokrát netkví v řešení záhady, co je pacientovi, ale v dialogu vědomí s Housovým podvědomím.

6. místo - 6x14 Od pěti do devíti

Tenhle díl je vlastně experimentem vyprávět House prakticky bez House. Je totiž sledován z pohledu Cuddyové. Ta má přesně jeden den, aby zachránila nemocnici před krachem, udržela si místo, vyřešila problém s nemocniční sestrou, která krade léky, aby vařila piko, a ještě se postarala o nemocnou dceru. Navíc musí zabraňovat Housovi udělat kdejakou pitomost při léčbě jeho pacienta (i když o přesném stavu pacienta tentokrát nevíme skoro nic, což dává zajímavý pohled na jiná rozhodnutí Cuddyové, která obvykle přicházejí "zvnějšku" a divák je naopak zainteresován do Housových motivací zvolit tu či onu léčbu). Existuje mimochodem ještě jeden díl vyprávěný z pohledu jiné postavy (konkrétně Wilsona).

5. místo - 1x21 Tři příběhy

House je přinucen odvést hodinu pro studenty medicíny za jiného doktora, což provede zajímavým způsobem. Vypráví o případech tří pacientů, které dřív řešil, a nechává studenty, aby si vyzkoušeli svoje diagnostické dovednosti. Vyprávění je tak rozděleno do čtyř časových rovin. Opět se tu projevuje House jako nespolehlivý vypravěč, což má mimo jiné za následek odhalení, že jedním ze tří diagnostikovaných pacientů byl House. Divák se tak poprvé dozvídá, proč hlavní hrdina seriálu kulhá.

4. místo - 7x15 Střepiny

Tentokrát se House musí vyrovnat se skutečně krizovou situací. Cuddyová objeví ve své moči krev a zdá se, že trpí rakovinou ledvin. House to těžce nese a není schopen se soustředit na léčbu pacienta s nejasnými příznaky zvracení krve. House však není schopen ani Cuddyovou navštívit, když se zdá, že umírá. Důsledkem Cuddyiných stavů jsou i halucinační sny, které vyprávění předělují a každý je vystavěn na jiném schématu (sitcom, americký seriál 50. let, slasher a dokonce muzikálové číslo), což ze Střepin činí jednoznačně nejsjetější epizodu vůbec. Vyvrcholení dílu je, jak jinak, neradostné.

3. místo - 3x12 Jeden den, jeden pokoj

Bronzová šprušle patří nezvykle civilnímu dílu. Mladá dívka přijde na kliniku a House při vyšetření zjistí, že pacientka byla znásilněná. Oznámením na policii pro něho případ končí, protože není, co diagnostikovat. Dívka však o traumatickém zážitku nechce mluvit s nikým jiným, než s Housem. Celá epizoda je tedy vlastně jen jedním dlouhým rozhovorem, který se House dotkne víc, než by člověk u takového cynika čekal.

2. místo - 6x1-2 Zlomený

Nejpříběhovější (dvoj)díl se odehrává v psychiatrické léčebně, kam byl House poslán po fatálních problémech s halucinacemi, jimiž vrcholila pátá série. Nejprve se snaží dostat se pryč, po tragické nehodě, kterou zaviní, se ale rozhodne zůstat a podrobit se léčbě. Název epizody není jen tak, House je poprvé úplně na dně a radikálně přehodnocuje svůj život.

1. místo - 6x22 Pomozte

Nejnašlapanější díl je vrcholem šesté série. Shodně s předchozí příčkou je House na jeho konci opět se silami v koncích. Předzvěst už je na začátku dílu, kdy vidíme zkrvaveného House stojícího v koupelně s lahvičkou vicodinu. Poté děj skočí o několik hodin dozadu. V centru města spadla budova a zasypala množství lidí. Celá nemocnice včetně House jede pomáhat ošetřovat zraněné. Ten najde pod sutinami ženu, které kovový nosník sevřel nohu a ta se tak nemůže dostat ven. Ve strhujícím emočním finále dojde k něčemu, co pozornější diváci očekávali už od první série.

A nakonec slíbené muzikálové číslo:

Byt (B. Wilder, 1960) *****

Dost možná nejlepší Wilder, kterého jsem zatím viděl. Kromě jiného pro mě tento film objevil talent Jacka Lemmona, který v sobě dokáže podobně jako Bill Murray výborně skloubit talent pro bláznivou komiku a zároveň přirozenou melancholii. Byt mi definitivně posunul Billyho Wildera do osobní režisérské topky.

Let č. 93 (P. Greengrass, 2006) *****

Let č. 93 je áčkově a inovativně provedenou doku-rekonstrukcí. Struktura první části filmu mi ze všeho nejvíc připomínala princip koláží ve stylu Skupiny 42. Pro tuto první půli existovalo jen velmi málo reálných podkladů, proto kamera víc těká mezi jednotlivými místy, přičemž střídání scén je zdánlivě chaotické. Mezi pasážéry letu zachycuje zdánlivě nepodstatné hovory (pro upřesnění - informačně nepodstatné skutečně jsou, ale tvoří důležitý prvek identifikace s postavami filmu) a ukazuje chaotické (pro diváka redundantní, několikrát opakované) předávání informací na ose letecká společnost - protivzdušná obrana. Obojí dohromady vyvolává dojem iluze reality. Druhá půle filmu je vystavěna na půdorysu hovorů, které skuteční pasažéři inkriminovaného letu vedli se svými blízkými na zemi. Hledáček kamery se téměř bezvýhradně přesunuje na palubu letadla, dramatická linka je zde sevřenější a zde také celé drama vrcholí v působivém finále, kde jsou střihy tak rychlé, že se mezi nimi divák nestačí ani nadechnout. Za povšimnutí stojí také zvuk. Greengrass restauruje funkci zvuku, coby dramatického elementu. Klasický katastrofický film (není tedy řeč o moderních experimentech typu Cloverfield, které se na Letu č. 93 poučily) nás zahlcují pompézní, monumentální, nebo pateticky tklivou hudbou. Režisér jde protitomuto proudu, hudbu používá zcela minimálně a v minimalistickém provedení, paradoxně o to většího účinku v těchto pasážích dociluje. Paradoxů je ostatně víc. Je zvláštní sledovat film, který dodržuje důsledný odstup od introspekce do postav (ať kladných, neutrálních či záporných - koneckonců toto dělení je v rámci děje důsledně narušováno) a vytváří tak objektivizující rámec, který v konečném důsledku rozestře prostor pro celou škálu hlubokých emocí, které diváka v kině duševně takřka rozcupují. Neuvěřitelný film.

Bohémský život (A. Käurismaki, 1992) *****

Bohémský život je ryzí komedie s těžko uchopitelným, inteligentním humorem, která vypráví příběh tří umělců, kteří jsou více než skutečnými charaktery, modelovými zástupci svých profesí. Velmi potěší účast dvorního Käurismakiho herce Matti Pellonpää, i Truffautova oblíbence J.-P. Léauda. Co je však na filmu ještě zajímavější je zajímavý střet několika fikčních světů, mezi nimiž snímek obratně balancuje. Svět hlavních postav odkazuje k době modernismu konce 19. století, případně i nastupující avantgardy. Samotné uskupení tří hlavních hrdinů je - jak už jsem řekl v úvodu - symboli(sti)cké a jejich život je většinu doby impresionisticky nereálný, vytržený od pozemských, přízemních starostí. Strasti hrdinů nejsou opravdu zažívány, jen proplouvají okolo anachronického vakua jejich životů. Přesto divák cítí, že všude okolo koexistuje dobově současný, běžný svět plný ryze světských a sociálních problémů. Bublina světa prvního praskne těsně před koncem snímku, když děvče malíře Rodolfa, Mimi, smrtelně onemocní a vnější a vnitřní fikční svět se prolne. V tu chvíli se umělci začnou zbavovat symbolů své bohémy (čti: symbolů vnitřního, anachronického světa), aby jí mohli zaplatit nemocenskou péči. V tu chvíli logicky mizí i komediální nadnesenost a po skončení projekce v divácích zůstává hořká stopa po nečekaném dopadu smutné a syrové reality. Možná se někdo tak neobvyklým koncem komediálního filmu cítí podvedený. Mě osobně takováhle narativní libůstka nadchla.

Dekalog IV. (K. Kieslowski, 1988) *****

Koho odrazuje inspirace desaterem, může se klidně do Dekalogu pustit. Biblická je totiž vždy otázka a ne odpověď. Čtvrtý - a pro mě emočně, nikoli filmařsky nejlepší - díl série je ztělesněním této poučky. Rozpor incestu a otcovské lásky je morálně mimořádně problematický a Kieslowski žádná útěšná východiska divákovi neposkytuje. Konec zanechává pocit spáleného mostu za pravdou (zničený dopis matky, který nebyl a nebude nikdy přečten) i za rodinným poutem otce a dcery. Zůstává jen marné divácké očekávání, co může následovat dál za posledním záběrem...

Skleněná oblaka (F. Vláčil, 1958) *****

Jeden z obrazově nejkrásnějších filmů, co jsem viděl. Skleněná oblaka jsou se svým jednoduchým příběhem o chlapci, jehož po vzoru otce i děda fascinuje volná obloha, především rozhýbanou impresionistickou malbou a stejný dojem zanechávají v divákovi.

Dál jen heslovitě...

Stíny v ráji (A. Käurismaki, 1986) ****

Poklad (G. W. Pabst, 1923) ****

Erotikon (G. Machatý, 1929) ****

Amatér (K. Kieslowski, 1979) ****

Největší úlet

Vodnické zpívánky (Shinji Imaoka, 2011) **

Lesy našich vojenských prostorů (F. Vláčil, 1956) *****

Největší průser

Světlo století (A. Weerasethakul, 2006) *

Několik zásadních poznatků:

- Na fronty do Hvězdy je dobré se připravit. Koupit si svačinu a pivo, které pak stejně vypijete na ex před vstupem do sálu, který se nečekaně otevře.

- Do Hvězdy se nechodí na film, ale za měkkými sedačkami, proto je tam plno, ať dávají cokoliv.

- Jméno Apichatpong Weerasethakul lze vyslovovat libovolně, jen musí výsledek znít asijsky. Například [apičong hachčipong] nebo [džouí].

- Největší záhadou celého festivalu bylo, proč japonský režisér, jakým Käurismaki podle jména určitě je, obsazuje do svých filmů finské herce, kteří mluví francouzsky.

- Německý lektor Olaf je sice prase, ale sofistikované a s vytříbeným suchým humorem.

- Nikdy nenechejte opilé kamarády, ať si sedají za volant, obzvláště, nemají-li řidičák.

- Důležité je si při akreditaci vybrat místo k přespání nejdále od centra, aby člověk mohl po cestě potkat dva plakáty na výjimečné setkání bratří Nedvědů a po cestě tak střízlivět.

- Obzlváště na půlnoční projekce erotických filmů z Asie rozhodně střízliví nechoďte. Naopak je doporučena malá cestovní zásoba lehkých drog.

- Iva Hejlíčková je přednášecí guru a dívat se na její přednášku vynahradí jakýkoli zmeškaný film.