Katsotuimmat genret / tyypit / alkuperämaat

  • Animaatio
  • Komedia
  • Draama
  • Toiminta
  • Lyhyt

Viimeiset tähtiarviot (3 331)

3 Body Problem (2024) (sarja)

24.04.2024

Baby Driver (2017)

07.04.2024

Dyyni: Osa kaksi (2024)

05.04.2024

Oppenheimer (2023)

05.04.2024

Barbie (2023)

05.04.2024

Sound of Music (1965)

05.04.2024

Viva la Dirt League: Survival Logic (2023) (sarja)

13.06.2023

Louis C.K.: At the Dolby (2023) (ohjelma)

07.06.2023

Louis C.K.: Back to the Garden (2023) (ohjelma)

07.06.2023

Mainos

Viimeinen päiväkirjan merkintä (20)

It's a paper, paper, paper, paper world

Fenoménu komiksových filmů poslední dekády se nelze vyhnout. Dlouho mi ale nedocházelo, proč mě ten jedinečně vystavěný a léta budovaný svět  superhrdinů a současně i vrcholů filmové zábavy nedokáže tolik nadchnout. Až jsem konečně pochopil, že problém není ani tak v superhrdinech, jako ve světě okolo nich. Žádný totiž neexistuje.

Jasně, o ten především vůbec nejde. Filmy spíš připomínají hrátky antických bohů či Cestu na Západ. Svět nadpřirozena a nadlidských schopností. Jenže co zůstává skryto v rámci komiksového políčka, filmy tolik skrývat neumí. Hrdiny před světem šlo ukrývat jen v počátku. Jak jsou města postupně ničena a dimenze pořádají na Zemi dny otevřených dveří, chybí jim už  jen Twitter účet. Vlády i ekonomiky fungují normálně dál a planeta se s každým pokračováním v duchu sitcomových seriálů restartuje do statusu quo. Vznikají-li nové reference a souvislosti, je to pod úhlem 5° od reality. S pocitem, že sleduji spíš další Mission Impossible než superhrdinský flick.

Namítnout lze, že od počátku jde spíš o paralelní svět a dějiny. Jenže i ty potřebují nějaký rámec, ne jen rétorické připomínky válečných konfliktů a globálních institucí. O vedlejších postavách ani nemluvě. Koho by zajímaly psychické pohnutky Athény či Afrodity bez důsledků Trojské války? I bohové potřebují smrtelníky, aby mohli býti bohy. Za co potom hrdinové bojují? Koho zachraňují, když na nikom a na ničem nezáleží? Nejsou jim lidé spíš na překážku? Co mě má přimět trochu se angažovat, mimo dětské radosti z toho, jaké udělátko proti sobě zas všichni vytáhnou? Žádný mýtický přesah ani hra s archetypy se tentokrát nekoná.

Vezmu-li Burtonova Batmana, pak v něm jiný svět než Gotham City neexistuje. Město je svým vlastním vesmírem a dotváří tak pocit dokonalé komiksové stylizace. Stejně tak Superman prostě je Amerika. Jakýkoliv pokus ho globalizovat musí zákonitě skončit kolonialistickým krachem. A právě nedostatek stylizovanosti, respektive otevřené lavírování mezi vícero póly, mi brání se do tohoto nového komiksového světa bez problémů ponořit. Tak, jako se to u některých předchůdců už povedlo. Velkou měrou se na tom samozřejmě podílí také hudba. Deset let trpělivého budování filmového světa a přes dvacet vystydlých hudebních gulášů? Ale to by už bylo téma na trochu jinou úvahu.

It's a paper, paper, paper, paper world