MiaMahoney

Radost. Dnes to bude o ní, protože ačkoli je můj život v posledních deseti letech vcelku bláznivá houpačka, občas se mi daří prostě se radovat. Radost je droga a pokud je darovaná, její účinek se násobí. Asi se ve většině shodneme, že vědomí, že jste někomu zlepšili den je jeden z nejlepších, nejvděčnějších a Duracellky dobíjejících pocitů, jaké lze zažít... O filozofování to ale tentokrát nebude. Dnes jsem totiž na přijímacím konci a onu radost mi způsobila osoba, u které bych nikdy neřekla, že se tak stane. Věřím, že ten euforický pocit zažívá i ta stále ještě rozumná část populace naší zemičky. A proč? Tedy, ehm ehm...: Konečně jde do řitě "Kačenka" Valachová, ten neskutečně zk...ažený jednobuněčný organismus současné české politické scény (promiň Andrejko Burešovic, ale Ty jsi až numero duo. Ale neboj, taky na Tě dojde!). Kačenka napáchala škody ažaž (namátkou: inkluze, svačinový zákon, povinná maturita z matiky, povinná předškolní docházka) a její další, naštěstí nerealizované nápady typu česká obdoba norského Barnevernetu a kontrola rodin, zda vychovávají své ratolesti v dostatečné toleranci k multikulti, zůstanou snad navždy pouhým utopistickým zvratkem zavřeným v zatlučené bedně s označením "PIČOVINY - NEOTVÍRAT!"

Tak tedy férwel, Kačenko. Kdybys nebyla až v Práglu, tak Ti snad osobně půjdu darovat krabici a s lahví šampusu budu Tvůj odchod pozorovat přímo z první linie.