Viimeinen päiväkirjan merkintä (57)
John Frusciante
Na Frusciantem mi byla vždy velmi sympatická jeho naprostá hudební proměna. Stačí si vzpomenout třeba na doby příšerného Stadium Arcadium, kdy ze sebe chrlil jeden (v podstatě) pop song za druhým, přebíral Grammy a byl na vrcholu slávy. Asi právě to vedlo nevyhnutelně k tomu, že z RHCP následně odešel, postupem dalších let kytary prakticky eliminoval a věnoval se zcela odlišným projektům, jejichž vrcholem je letošní Maya. Tak výraznou transformací moc hudebních umělců vskutku neprošlo.