curunir

V rámci májových dní pridávam do Denníčka epilóg z filmovej adaptácie románu Émila Zolu Germinal.

 

 

,,Jeho rozum dozrával, vybouřil se ze svého záští. Ano, Maheudeová to dobře říkala při svém zdravém rozumu: To by byla velká věc, vklidu se spojit, poznat se, zeskupit se v odborech a až to zákony umožní, pak jednoho rána, až by jeden cítil blízkost druhého, až  by byli milióny pracujúcich proti několika tisícům povalečů, uchopit moc a být pánem. Dubnové slunce už zářilo na nebi v plné slávě, zahřívalo obtěžkanou zem. Z jejího životodárného lůna tryskal život, pupeny se rozvíjely v zelené listí, pole se chvěla pod tlakem trav. Překypující míza jako by šuměla, klíčeni znělo jako tiché polibky. A dál a dál, čím dál zřetelněji, jako kdyby se blížili k povrchu, kamarádi kopali. Za toho mladistvého jitra, v ohni slunečních paprsků byla celá krajina těhotná tímto zvukem. To rostli muži, Černá armáda mstitelů pomalu klíčící v brázdách, budoucí úroda příštího století, které jednou vyrazí na povrch a rozmetá svět."