Viimeinen päiväkirjan merkintä (25)
Karanténní kino!
Tak jsem se, po třech měsících, konečně dostal do kina!
A musím přiznat, že mi to neskutečně chybělo. Klábosení s prodavačkou lístků, potkání stejných filmových nadšenců, jako jsem já, pohodlný židle, vůně stříbrného plátna, křišťálový zvuk z Dolby cinema repráků všude kolem mě.. no je to prostě zážitek, a je naprosto jedno, na jakej film jdu. Tentokrát jsem se vydal na skandinávskou kriminálku Dokonalý pacient, která sice nebyla tak dokonalá, ale moje dlouhá absence a nadšení z kina snímek dobře doplnily.
