Kaylar

Pohyblivé obrázky na filmovém plátně mne fascinovaly odjakživa. Už coby dítě školou povinné jsem týden co týden v pátek odpoledne za každého počasí „stepovala" před kinem ve střediskové obci na okrese Nymburk, kde jsem s rodiči žila, a to minimálně půl hodiny předtím, než se dostavila paní prodavačka lístků a uvaděčka v jedné osobě.

 

Koncem 80. let nebylo tolik kinopremiér, takže jsem bezpočtukrát měla možnost shlédnout všechny díly Fantomase, Angeliky, četníků ze Saint Tropez, Bezva fintu s Belmondem a další filmy, které víceméně pravidelně „kolovaly". Když jsem v 90. letech „dorostla" do večerních představení, navštěvovala jsem kino vždy v pátek večer a nic mě od tohoto železného pravidla nemohlo odradit.

 

Posléze místní kino zrušili... jak by také ne, když se sešlo diváků vždy jen pár. Ale v té době ještě fungovalo proslulé letní kino v Dymokurech, které promítalo od půlky června do půlky září, a považte, promítalo každý den!!! Celé moje kapesné i peníze z brigád tedy samozřejmě putovaly do kasy kina a já jsem se odměnou za to mohla ocitnout několikrát v týdnu na dvě hodinky v jiných světech... Ano, v té době doputovaly do českých kin filmy jako Star Wars, Terminátor, Predátor, Vodní svět, Posel budoucnosti a jiné. Troufám si říci, že právě tyto filmy zformovaly moji zálibu ve sci-fi a hororech, kterýžto koníček provozuji dodnes.

 

Časem zrušili i letní kino v Dymokurech... A jak šel pokrok a možnosti dále, dospěli jsme k dnešnímu stavu, kdy každý čtvrtek přichází do kin několik premiérových filmů a divák si může vybírat, zda půjde na film ve 2D, ve 3D nebo raději na art film či koncert do kina.

 

V současné době pravidelně navštěvuji kina v Kolíně a v Nymburce. Ohledně „domovského" kina v Poděbradech mám pocity rozporuplné: občas nesouhlasí program kina na plakátech s tím na internetu a také je zde uplatňován princip „nepodkročitelného počtu diváků", což je pro mne značně odrazující postup. Takže kino v Poděbradech navštěvuji dnes již spíše sporadicky, protože pokud se nemohu spolehnout na to, že film neuvidím z důvodu, že přišlo „málo" diváků, je neskutečně demotivující pro další návštěvy kina...

 

Abych nekončila na „smutnou notu": jsem neskonale vděčná za to, že dnešní divák má možnost si filmy vybírat a chodit do kina prakticky vždy, když se mu zachce (a když mu to peněženka dovolí) ...