forsberg

Prší už třetí den a v práci se mě ptali, zda jsem zase nekoupila půlku prasete. Tenkrát bylo léto roku 2002, kolega dostal nabídku čerstvé zabijačky a pěkně jsme se podělili. Naporcovat čuníka a nacpat ho do mrazáku byla docela fuška, i sedli jsme večer k telce zrovna ve chvíli kdy nás primátor Němec nabádal ke klidu. Ráno přišla povodeň. Odvezla jsem syny do bezpečí a zůstala doma, rozhodnuta hájit byt a prase do poslední chvíle. Hrdinství mne opouštělo postupně, jak odpojovali elektřinu, plyn a telefon a k večeru jsem byla nucena prchnout ve velkém chvatu do bezpečí. Těch pár týdnů, než nás pustili domů, žilo vepřové svým vlastním životem. Zkapalnělo, páchlo jako výlevka v kafilerii, a když jsem otevřela mrazák, vyšlo mi úlisně naproti. Poučena nezdarem už nikdy nekoupím pašíka. A taky si příště lépe nachystám evakuační zavazadlo. Opravdu si neumím vysvětlit, proč mi tehdy přišly tak důležité letní šaty, baterka a osm zapalovačů.