suzanne1997

Tenhle film měl jako jeden z mála hodně dobře promyšlený koncept, od začátku žijete představou, představou, že se jí vybavují vzpomínky, něco co už prožila a s čím se už v životě poprala. Ale vraťme se k podstatě filmu, když nezvaní návštěvníci navštíví zemi, rozlehle se panika, docela to chápu, taky by mne to rozrušilo, lidé nevědí co se děje a vláda povolá odbornici na jazyky, aby jim pomohla se dorozumět. Louise nejdříve neví, jak k nim má přistupovat, později však nalezne prostředek, kterým to lze, tím se jí podaří zjistit jejich způsob komunikace a začíná jim rozumět. V jedné chvíli však řeknou něco, co ostatní státy, s nimiž spolupracují, rozruší a ony se stáhnou. Začíná boj s neznámými, všichni se jich chtějí zbavit, ale Louise nechápe, proč? Vždyť nic špatného neudělali. Proto se za nimi vydává, aby pochopila. V poslední půlhodině se nepozornému divákovi opravdu může stát, že děj nepochopí, musíte si pořád něco zdůvodňovat, pořád být ve střehu a snažit se nevynechat sebemenší detail. Když pak zjistí, jak zastavit hromadné ničení lodí neznámých návštěvníků, nic ji nezastaví, udělá správnou věc. Země zbraně stáhnou a návštěvníci spokojeně odletí. Předali jí dar.

Z tohoto filmu jsem si vzala hodně, v prvních okamžicích, vlastně po celou dobu jsem si myslela, že ji traumatizují vzpomínky na minulost, kdežto ono to bylo přesně naopak. Věděla, co se stane, co bude následovat, pochopila, že pro návštěvníky není čas lineární, prostě přímka, něco co dál běží, je to irelevantní jednotka, kterou si nelze jednoznačně určit. Pro každého člověka má čas jinou hodnotu, v minutě lze totiž udělat tolik věcí, tolik věcí pochopit, jen člověk neuvědomělý neví, jak s ní naložit. 

Na pochopení celého jejího uvažování jsem potřebovala klíčovou scénu, která nastala, když telefonovala z cizího mobilu, hned poté byla vojska odvolána. Když jsem nad celým problémem začala uvažovat a viděla poslední klíčové scény, konečně jsem pochopila, stejně jako ona, měla spoustu informací o své budoucnosti, ale i o budoucnosti dalších dvou lidí. Když si potom člověk zpětně seřadí její myšlenky do časové křivky, nemyslím podle hodin, ale podle posloupnosti, jak následovaly, a včlení mezi ně informace, které se dozvídá později, přijde na celý problém nebo určitý výklad děje.

Návštěvník, který čte můj deníček, promine, ale musím prozradit víc z děje. Louise věděla, že bude mít dceru, později se dozvěděla, že dceru ztratí a až později proč ji manžel opustil. Jenže pořád nevíme, proč? Docela základní otázka, na to přijde docela později. Další triviální otázkou je, kdo bude její manžel? Docela jednoduchá otázka, tedy zpětně, když si to uvědomím, je to vlastně do očí očí bijící, část filmu na to totiž stále poukazuje a jen velmi pozorný divák si souvislosti všimne, pravda, já mezi ně nepatřím, avšak souvislost vidím. Mluví s ním o jejím otci a přitom naráží na vědecké termíny, její dcera maluje obrázky, které už se staly a jsou na nich její maminka, tatínek a pták v kleci, modeluje postavičky, které znázorňují heptagona, společně s jejími rodiči. Bystrý čtenář jistě pochopí nač narážím.

Její manžel ji opustí protože mu řekne: Vím, co se stane, nevím, jak, ale prostě to vím. Kdyby tuhle vět nepronesla, mohla s ním mít spokojené manželství. Takhle, když zná budoucnost, se jí může vyvarovat a spokojeně žít s rodinou, i když jen po omezený čas.

Ve filmu je ještě jedna scéna, která má pro mne zvláštní význam, Louise pochopí, že heptagoni jim předali jazyk, celý svůj jazyk a nic za něj nechtějí, snaží se to vysvětlit ostatním, ale už je příliš pozdě. Když tuto scénu propojíme se scénou v budoucnosti, kdy vyučuje jejich jazyk na univerzitě a sbírá uznání ze všech stran, všimneme si spolupráce, kterou spolu státy na jejichž území heptagoni přistáli vytvořily.

Závěr filmu není konec příběhu, je to začátek.

Musíte si dát jedna a jedna dohromady, abyste pochopili, jak to napsat, co tím chtěl autor říci a co vlastně celá ta slátanina naprosto nesourodých scén, jež naprosto neočekávaně vpadaly do záběru, znamenala. Mi se to podařilo a v tomhle filmu vidím jedinečný snímek. Vidím cestu, cestu životem a taky vidím ženu, která i když ví, co ji čeká, v žádném případě se nemíní vzdát, chce prožít svůj život naplno, i přes úskalí, která jí přinese.

Film doporučuji, jako jeden z mála bych jej vybrala jako adepta na nejméně dvojnásobný počet hvězdiček, opravdu se mi líbil, skrýval mnoho a jen pozorný člověk to z něj dokáže vyčíst. Omlouvám se za dlouhý zápis v deníčku, ale já musela, musela jsem dát možnost budoucímu či opětovnému divákovi filmu porozumět a přidat jej do sbírky svých oblíbených.