apacka

 

Psáno pro Full Moon Zine, kompilace textů:
Preaching the blues (and all them movies) #10
Filmové žebříčky FMzine, rok 2014

 

Jelikož k hudebním žebříkům za rok 2013 jsem se dostala s ročním zpožděním, bude i tahle hitparáda kompilátem posledních dvou let. To nejsou správné spojky, ale asi si rozumíme. Stalo se totiž, že jsem se v červnu nastěhovala do bytu, kde byl luxusní gauč, úhlopříčka a HDMI, takže jsem teprve letos doháněla resty. V aplikaci ČSFD jsem navíc objevila senzační věc, a sice hledání [programů] kin podle GPS, takže jsem ve svém bezprostředním okolí objevila desítku biografů včetně Ořechovky (Spalovač mrtvol) nebo Maďarského institutu (Wrong Cops). Nemůžu nezmínit katalog Student Agency, IFFKV a novinářské projekce, kam mě nepochopitelně stále pouštějí.

 

Nejlepší filmy:

Relatos salvajes | Divoké historky (2014)
Asi nejlepší "braková" zábava od Pulp Fiction, akorát režisér a scénárista Damián Szifrón je z Buenos Aires, a tak mají Divoké historky trochu arty sexy maňana feeling. Humor povídek je samozřejmě naprosto debilní, protože postavený na absolutních absurditách, a v člověku se musí překřížit nálada, slabost pro Este hombre pagará por todo a jemný povahový cynismus, aby si to užil. Možná mě dobře naladil hejt na Fuku, který proběhl před začátkem promítání. Bonus: hudba Gustava Santaolally.

 

Wrong Cops | Fízlové, hajzlové (2013)
Režie, scénář, kamera, hudba: Quentin Dupieux vulgo Mr. Oizo. Český distribuční název je opět retardovaný, bohužel jinak než film - být to třeba Fízlové, píčové, hned bysme věděli. Jinak totálně hovadská věc, naskočit na stejnou lajnu jako tvůrce mi trvalo dobrých dvacet minut. Výkon Marilyna Mansona oceňuju víc, než bych bývala přiznala. A všechny ty ksichty byly k nezaplacení. (A nepamatuju si, kdy jsem naposledy tak strašně nenáviděla hlavní postavy filmu – měla jsem chuť je postavit ke zdi a zastřelit. Nejlepším momentem byla scéna s pepřákem, pak už jsem se cítila líp. Jinak overkill po všech stránkách.)

 

L'Écume des jours | Pěna dní (2013)
Michel Gondry mě normálně nechává zcela chladnou, Audrey Tautou jakbysmet a Boris Vian nebyl autorem, kterého bych si dokázala spojit s filmem, resp. jeho knížky s velkým plátnem. Pěnu dní, jako správný hipster předtím, než bylo cool být hipstrem, miluju. Jediné, co bych na filmu-hračkárně změnila, je prohození dvou hlavních mužských postav: Colin je sice papírově přesný, ale fanoušek Jeana-Sola Chick byl přece jen sympatičtější. A taky mi chyběla poslední kočičí scéna, ale třeba si ji Gondry nechává na samostatné celovečerní zpracování.

 

Dallas Buyers Club | Klub poslední naděje (2013)
Jeden z nejsilnějších filmových zážitků (tm).

 

Third Person (2013)
Liam Neeson není zrovna zárukou jakékoliv kvality, takže je lepší věřit jménu pod režií a scénářem: Paul Haggis (Crash a Million Dollar Baby, pravda, před deseti lety). Někoho by možná mohli bavit Kim Basinger, Adrien Brody nebo Olivia Wilde, a prej tam hrál i Casey Affleck?! Mno. Third Person je snesitelně chaotickým příběhem tří různých párů a hlavně kvůli realistickému matchi Wilde vs. Neeson bych se na to klidně podívala znovu, což se mi stane tak jednou u sta filmů.

 

A taky:

Interstellar (2014)
About Time | Lásky čas (2013)
Calvary | Kalvárie (2014)
Still Life | Zátiší (2013)
Twelve Years a Slave | 12 let v řetězech (2013)
X-Men: Days of Future Past | X-Men: Budoucí minulost (2014)
Only Lovers Left Alive | Přežijí jen milenci (2013)
Counselor | Konzultant (2013)
Locke (2013)
Filth | Sviňák (2013)
World's End | U Konce světa (2013)
John Wick (2014)
Predestination (2014)

 

Film + soundtrack roku 2013:

La grande bellezza | Velká nádhera

 

Nejlepší dokumenty:

What We Do in the Shadows | Co děláme v temnotách (2014)
L'Enlèvement de Michel Houellebecq | Únos Michela Houellebecqa (2014)
Istanbul United (2014)

 

Nejlepší HBO:

Normal Heart | Stejná srdce (2014)

 

Nejlepší Karlovy Vary:

Boreg | Self Made (2014)
L'Arbitro | Rozhodčí (2013)

Makom Be Gan Eden | Místo v nebi (2013)
Film izraelského režiséra a scénáristy Yossi Madmoniho debutoval na 48. Karlových Varech a spolehlivě mi přebil všechny blockbustery roku 2013. Složitý vztah muže a ženy, otce a syna a člověka a víry na pozadí překotného vývoje Izraele – originální, zajímavé a místy kupodivu i zábavné. Alon Aboutboul v roli šikovného vojáka a nešikovného táty naprosto excelentní. Vhodné i pro fanoušky Koránu.

 

Nejlepší soundtracky:

101 Reykjavík (2001)
Film 101 Reykjavík (v češtině to vzali i s anotací: S milenkou mé matky) je trochu ujetá černá komedie, možná trochu přeceněná (potažmo hipsterská). Ovšem soundtrack k ní nemá chybu. Dělali ho Damon Albarn a Einar Örn Benediktsson a leitmotiv je geniální; doporučuju verze Dub Lola nebo Flamenco Lola.

 

Filth (2013)
Originální soundtrack Sviňáka dělal Clint Mansell, který se na druhém, výběrovém cédéčku objevuje taky, třeba s Coco Sumner ve skvělém coveru Creep od Radiohead. Jinak Billy Ocean, Shirelles (v klasice Will You Love Me Tomorrow), Otis Blackwell nebo Tom Jones a Les Reed. Parádní retro a k filmu to sedne jako hrnec na prdel.

 

Inside Llewyn Davis (2013)
Film bratří Coenů Inside Llewyn Davis doporučuju hlavně začínajícím hudebníkům (nejlépe písničkářům), ale ocení jej každá aspoň trochu/občas ztracená duše. Náladě folkových šedesátých v New Yorku přesně odpovídá i soundtrack, který nazpíval představitel hlavní role Oscar Isaac (a třeba taky Justin Timberlake nebo Carey Mulligan). Mix tradicionálů a coverů a jeden Bob Dylan jako připomínka skvělého vtipu ze závěru filmu.

 

Mr. Nobody (2009)
Oficální hudební doprovod k filmu Pan Nikdo složil Belgičan Pierre Van Dormael těsně před svou smrtí a dostal za něj Magritte Award (která mu už k ničemu nebyla). Kromě této hudby se ve filmu objevuje spousta jiných tracků a neoficiální výběr je parádní sbírkou hodně odlišných žánrů, dob i nálad: Erik Satie, Ella Fitzgerald, Buddy Holly, Pixies, Otis Redding, Nena nebo Gabriel Faure. A Rum and Coca Cola od Andrews Sisters.

 

Seven Psychopaths (2012)
Sedm psychopatů (scénář + režie Martin McDonagh) mohlo dopadnout mnohem hůř, zároveň to rozhodně není žádná sláva. Na vlastní nebezpečí. (Ale hraje tam Tom Waits s králíkem.) Soundtrack má na svědomí Carter Burwell, ale opět doporučuju "ten druhý", výběrový. Na něm totiž najdete Hanka Williamse (otvírák filmu), P. P. Arnolda, Townese Van Zandta, Joshe T. Pearsona, The Walkmen, Joe Strummera nebo Felice Brothers. Achjo, škoda, že ten film není stejně dobrý jako tahle deska.

 

Nejlepší song:

Seriál True Detective mě nakonec spíš zklamal, ale jeho úvodní melodie / znělka byla super. Shodli jsme se, rada starších, že píseň Far from Any Road je pohříchu jedna z mála chytlavých v diskografii jinak spíš nudařů Handsome Family.

 

Nejlepší trailer:

Mad Max: Fury Road
Fallout s Tomem Hardym? Podpásovka. Trailer vypadá tak dobře, že se skoro nechce věřit, že v tom nebude nějaký háček. Točí to původní režisér George Miller, což je rozhodně lepší, než kdyby to točil třeba Zack Snyder, ale s ohledem na Millerovo portfolio nezbývá než doufat, že si pořídil dobrý poradenský tým.

 

Nejlepší filmová hláška:
"Jsme vlkodlaci, ne blbodlaci." U hahadokumentu Co děláme v temnotách jsem se chechtala celou stopáž, ale u téhle scény – konfrontace upírů a vlkodlaků-hipstrů – vypískla. Cením i citlivý překlad do češtiny (z "werewolves not swearwolves").

 

Nejlepší filmová postava:
Sebastian Stan – záporák z Kapitána Ameriky, Brendan Gleeson – otec James z Kalvárie, Matthew McConaughey – detektiv Cohle v seriálu Temný případ, Karren Karagulian – prodavač koberců Babken v ruském dramatu Welkome Home, Michel Houellebecq v pseudodokumentu Únos Michela Houellebecqa.

 

Nejlepší roštěnka:
Sarah Adler / Michal Kayam v izraelském filmu Boreg. V civilu vypadá trochu jako Joanna Newsom (bohyně), a ve filmu měla strašně sexy sestřih.