Viimeinen päiväkirjan merkintä (79)
Nádherný milostný vzkaz (a jinak nádherná kniha, vřele doporučuju všem knihomolům)
V té době jsme ani Borges, ani já nevěděli, že Kiplingův svázaný vzkaz nebyl vymyšlený. Podle Ignace J. Gelba (The History of Writing (Dějiny psaní, Chicago 1952)) ve východním Turkestánu poslala mladá žena svému milenci vzkaz sestávající z hrudky čaje, listu trávy, červeného ovoce, sušené meruňky, kousku uhlí, květiny, kousku cukru, oblázku, sokolího pera a ořechu. Vzkaz zněl:"Už nemůžu pít čaj, jsem bez tebe bledá jako tráva, červenám se, když na tebe myslím, srdce mi hoří jako uhlí, jsi krásný jako květina a sladký jako cukr, ale copak máš srdce z kamene? Kdybych měla křídla, přiletěla bych k tobě, jsem tvá jako ořech, který držíš v ruce."
Alberto Manguel, Dějiny čtení