AlistairMir

V roce 1896 bylo pověřeno několik úředníků aby v lokalitě Essexu našli vhodné klidné místo pro novou léčebnu. Prošlo se mnoho oblastí, ale všichni nakonec jednohlasně zvolili Overbrook – odlehlou lokalitu s vysokou nadmořskou výškou, která pacientům s psychickou poruchou určitě pomůže.

Psala se druhá polovina dvacátého století a nově otevřené zařízení bylo zaplněno do posledního místečka. Celý areál byl  opravdu velmi rozsáhlý. Byla tu vlastní vlaková stanice, nutná pro dovoz uhlí a dřeva. Byly tu zemědělské plochy, které dodávaly léčebně vlastní  ovoce a zeleninu – nedílnou součást jídelníčku každého pacienta.  Dokonce se zde nacházela i farma, kde pracovali trestanci z nedaleké věznice. To vše pod dohledem zkušeného (dobře placeného) farmáře. V celém komplexu byla také vlastní požární zbrojnice, pekárna, elektrárna, divadlo a poloprofesionální basseballový tým. Zkrátka Overbrook fungoval jako město.

 

Co se týče samotného fungování léčebny, bylo to velmi špatné. Pár let po slavnostním otevření začali pacienti hojně umírat. Důvodem se stala epidemie tuberkulózy, která si vyžádala přes osm set lidských životů. V zimě 1917 něčí vinnou přestalo v kotelně fungovat topení. Než však opraváři celou situaci vyřešili, trvalo to dvacet dní. Dlouhá doba, během které ve svých lůžkách umrzlo čtyřiadvacet pacientů a mnozí další měli děsivé omrzliny. V roce 1978 se začalo pohřešovat stopadesát nemocných. Jeden z nich odešel jen v pyžamu, avšak s velkým porcovacím nožem v jedné ruce a kladivem ve druhé. Na své vycházce se pokusil unést mladou ženu, posléze ukradl automobil. Pacienta nikdo nikdy nenašel.

Takovéto momenty samozřejmě zaregistrují média a léčebna začala mít nevalnou pověst. Jeden ze zvědavců se do zařízení pokusil dostat na vlastní pěst. Povedlo se mu to a co viděl pak vypověděl tisku. ,,„Vzpomínám si, že jsem viděl mnoho pentagramů a hákových křížů po celém komplexu. V kapli byly náznaky jakýchsi rituálů a to hrobové ticho uvnitř Overbrooku bylo samo o sobě děsivé," dále se nechal slyšet, že ,, Když jsem našel dveře ven, všiml jsem si, že jsem obklopen nějakými prázdnými strukturami. Ze čtvrtého, možná pátého patra na mne někdo koukal z okna. Bledá osoba s velmi tmavýma očima. Tuhla mi krev v žilách." Po této zkušenosti by se na místo už nikdy nevrátil.

 

Léčebné metody se vyvíjely, jen Overbrook zaostával. V sedmdesátých letech začal počet pacientů rapidně klesat. V roce 1990 léčebna sloužila už jen pro malou hrstku lidí. Mnoho zařízení v komplexu bylo zrušeno a polorozbořeno. V tuto dobu rovněž začala vyplouvat veškerá špína ohledně chování k nemocným pacientům a také zprávy o podivným jevech, které se na místě dějí.

Černé přízraky, stíny, divný šepot, to vše zažívali svědkové, kteří v léčebně mnohdy pracovali. Po zavedení zázračných léků na léčení mozkových poruch v posledních letech fungování léčebny, však celý komplex zavřeli. Podivné aktivity však na místě zůstávají dál. Jezdí sem vyšetřovaté se svými paranormálními týmy i obyčení zvědavci prahnoucí po troše vzrušení. Vždyť na tomto místě za ta léta zemřelo deset tisíc lidí !