Ombak▼Penari

     Natáčení snímku "Les Visiteurs 3: La Terreur" jsem se jako komparzista účastnil dva po sobě jdoucí dny a hrál jsem francouzského odbojáře v období WW II. A byl to opravdu velmi zajímavý zážitek.

     Vše mohlo být ještě lepší, ale to bych nesměl být takové dřevo. Původně jsem dostal nabídku na epizodní roli a šel jsem na casting. Jednalo se o roli strážného či lépe řečeno bodyguarda z napoleonského období a získal bych tím možnost natáčet pět dní (a samozřejmě za lepší peníze). Nádherná příležitost hned v začátcích mého komparzního snažení. Nicméně moje nezkušenost se musela projevit, na castingu jsem při představování se a předvádění požadovaných výrazů určitě nebyl přesvědčivý. No, bylo to poprvé, tak co bych čekal. Ale aspoň zajímavá zkušenost. Asi by to chtělo aspoň základní hereckou průpravu, pokud bych si na podobné drobné roličky myslel do budoucna. Ale co už. Ve sdělení, které mi později přišlo, že jsem bohužel nebyl vybrán, byl alespoň povzbudivý slib, že se mi agentura pokusí najít alespoň nějaké pěkné komparzní místečko. To mě celkem povzbudilo, protože mě bylo již několikrát řečeno, že na komparz do historických filmů mám moc moderní vizáž.

     A k mé radosti nabídka opravdu přišla - dvoudenní natáčení na Křivoklátsku. Nevěděl jsem co to bude, když jsem šel na kostýmní zkoušku, takže když jsem tam zahlédl plné stojany kroužkových zbrojí a jiné historické kostýmy, byl jsem natěšený na pěkné středověké záběry. Když jsem se pak dozvěděl, že ale natáčím odbojáře a navlékli mě do dost šeredného druhoválečného civilu s tlustým kabátem s kožešinou a kousavými kalhotami, byl jsem značně rozčarován. Bylo to ošklivé a bylo v tom strašné vedro. Nicméně lepší než rezavým drátem do oka a byl jsem rád, že se na natáčení dostanu. To jsem ještě netušil, že tyhle šeredné hadry znamenají nejzajímavější komparzní zkušenost, která se mi poštěstila a dlouho asi zůstane nepřekonána.

     První den ještě ničemu nenasvědčoval. O brzkého rána jsme totiž neměli nic jiného na práci než sedět v jídelně a čekat. Skoro až do západu slunce. Ráno začalo klasicky snídaní, na kterou jsem měl tentokrát moře času. Rozhodl jsem se, že z nabízených pochutin při natáčení francouzského filmu bude každopádně nejvtipnější pravá anglická snídaně s fazolemi, volským okem, klobáskami a slaninou. No, nepřejte si vědět, jak mi z toho pak během dne bylo... Hlady jsem pak ale rozhodně netrpěl.Velkou výhodou při natáčení bylo, že nás tam v komparzu bylo opravdu velmi málo a nebyla zvlášť jídelna pro komparz a štáb. Tak se také stalo, že uprostřed snídaně do stanu nakráčel rozespalý Jean Reno, a s kafem se posadil přes uličku proti mě. No, viděl jsem ho poprvé v životě, takže jsem maximálně zbystřil. Nevypadal tedy zrovna v dobré náladě a kabonil se na svého společníka naproti a evidentně se snažil probrat. A málem bych s ním měl rovnou drobný konflikt. Povídal jsem si sice u snídaně s kolegou, ale neustále jsem měl v ruce mobil a cosi lovil na netu. Všiml jsem si, že Jean se po mě neustále po očku dívá a netváří se zrovna přívětivě a nakonec se na mě zamračil a prohodil "No photo!". Evidentně se bál, že se ho v tomto stavu snažím fotit. Naštěstí jsem ho pár slovy uklidnil, že ho určitě fotit nehodlám. Věděl jsem, že na focení panuje přísný zákaz a Jean rozhodně nevypadal, že by byl z těch, kteří by pro to měli pochopení. Pak už mu ale mobil v mé ruce nevadil.

     To bylo na dlouhou dobu vše, co stálo za řeč a většinou dne jsem pak trávil v družném hovoru s kolegou a žhavením mobilního internetu, nejdůležitějším nástrojem komparzisty, protože čekání při natáčení jsou někdy opravdu velmi dlouhá. Do akce jsme se totiž dostali až na poslední záběry večer. A jednalo se jen o záběry průjezdu kolony vozidel po pěkné točité silnici v křivoklátských lesích. Prostě jsem jen seděl a nechal se vozit šedivým nákladním veteránem nahoru a dolů. Aspoň jsem zjistil, jaké to je jezdit s něčím takovým. Rámus, výfukové plyny v kabině, vedro a ukrutné otřesy. Okénko se při rolování nahoru tahalo rukou, dveře jsem zavřené přidržoval sám. Ale co, kdy se mi to jindy stane.

     Pak už byl konec a jelo se domů. Dorazil jsem za tmy. Trochu klidu, spánek a další den brzy ráno opět odvoz z Prahy na Křivoklát. Kostymérna, maskérna a už jsem zase seděl u snídaně na stejném místě. Dnešní den ale naštěstí vypadal úplně jinak. A byl o poznání náročnější.

     Druhý den totiž byl i pro komparzisty ve znamení horečného natáčení. A k mému velkému překvapení jsem zjistil, že jsme tam odbojáři pouze čtyři a budeme točit záběry s Jeanem Reno i Christianem Clavierem a dalšími dvěma herci v menších rolích. To nutně znamenalo, že tentokrát to bude na place hodně jiné, žádné davové scény a že si také užijeme velmi úzký kontakt s hlavními herci. Pro mě naprosto neobvyklá záležitost. V duchu jsem blahořečil agentuře, že jsem dostal jako bolestné za nepovedený casting na epizodní roli právě tuhle komparzní možnost.

     Hned po snídani jsme se pustili do prvního záběru. Ten se točil ještě v areálu campu, protože se jednalo o dialogovou scénu na kryté korbě nákladního vozu. Seděli tam všichni čtyři hlavní herci a vedli dialog a dva komparzisté (my) vedle nich civěli do počtu s flintou v ruce. Málem že jsem se do scény ani nedostal. Nejprve nás usadili, pak si to režisér rozmyslel a vyměnil nás za druhé dva odbojáře. Už jsem si naštvaně stranou zapaloval cigaretu, když naštěstí došlo k druhé výměně a my jsme se s kolegou vrátili na svá místa. Byl to fajn pocit být v detailní scéně. Pak něčí ruce začali z boku třást se stojícím autem a imitovat jízdu po hrbolaté silnici a už se točilo.

     Točení téhle krátké scény zabralo celé dopoledne. Následně jsme usedli k obědu a hned po něm už nás naložili všechny do aut a vyrazili jsme točit scény do skal a lesů. Celé odpoledne se pak odehrálo ve znamení pobíhání mezi skalami a točení sekvence od setkání hlavních hrdinů s odbojáři uprostřed skal, jejich zadržení odbojáři, odvedení cestou mezi skalami do připraveného nákladního auta, ve kterém jsme točili ráno, a odjezd pryč. Během těchto záběrů jsem se ale pořádně zapotil. Bylo relativně velké teplo a tlustý kabát, vlněné kalhoty a čepice na hlavě tedy udělali své. Byl jsem totálně propocený a vyprahlý. Krom chození po skalách jsem tahal střídavě buben s kabelem nebo na někoho mířil puškou, případně vedl zajatého Christiana a pušku mu zabodával do zad.

     Všiml jsem si, že shoda na place moc nefungovala ani mezi zahraničním štábem a českým, ani mezi režisérem a herci. Režisér mi třeba řekl k póze s namířenou puškou "udělej tohle takhle", pak ke mě přišel Jean Reno a otráveně mi předvedl "děláš to blbě, má to být takhle" a koordinátor nakonec rezignovaně mávl rukou "udělej to jak říká Jean, on ti pak rejža stejně zas řekne abys to udělal tak jak řekl prve." Doufal jsem jen, že ten blbej nakonec nejsem já... Ale český štáb měl na režiséra evidentně poněkud vyhraněný názor, což jsem si všiml při mnoha situacích, takže jsem se jen dohadoval, že už toho všichni mají plné zuby a těší se na závěrečnou klapku.

     Moje nepohodlí a propocená košile asi nebyla nic proti tomu co zažíval Jean, protože jeho bolestivé grimasy během úpravy scén byly dost výmluvné. Sundávání částí kostýmu mu evidentně působilo značné bolesti a byl jediný, který mimo scénu musel sedět v křesílku a odpočívat. Evidentně mu bylo dost zle a mohl jsem se jen domýšlet, že má asi nějaké vážné zdravotní problémy. Chritian Clavier proti němu vypadal v nejlepší kondici, ačkoliv to tedy také nebyl zrovna usměvavý chlapík a věk se na něm už také dost podepisuje. Nic z toho ale určitě ve filmu nepoznáte, před kamerou jsou oba naprostí profesionálové.

     K večeru už jsem byl fakt vyčerpaný a totálně vařený, tak jsem uvítal, že pro komparz to dnes padá a ještě za světla jsem se dopravili zpět do campu, převlékli se a vyrazili směr Praha. Po pár minutách už jsem spal spánkem spravedlivých s pocitem, že dnešní den opravdu stál za to...

Fotka: nestává se moc často, abych se dostal do takové pozice, že se pak ve filmu najdu a dokonce i s hlavními hvězdami v jedné scéně, ale tady se zadařilo. Budu mít pěknou památku. Ještě kdyby mě to tak oba pánové podepsali :)