Tft

Macon Blair - I Don’t Feel at Home in This World Anymore: Macon Blair není úplně nová tvář ve filmovém světě, do povědomí vzešel především jako hlavní postava v Saulnierově Blue Ruin. I Don’t Feel at Home in This World Anymore (btw bezkonkurenčně nejlepší název pro film tenhle rok) je však jeho premiérou na poli režie. Tenhle film tak nějak přišel do povědomí lidí a pak zase rychle odešel a je to škoda. Netflix to zoral s propagací a tahle černá komedie by rozhodně neměla být zapomenuta. Blair zatím neohlásil další projekt a věnuje se herecké kariéře, tak snad tohle nebyl jeho jediný režijní počin.

Dave McCary - Brigsby Bear: Z komika ze Saturday Night Live až ke svému prvnímu filmu. Dave McCary ukázal, že dokáže podat komedii zajímavým způsobem a Brigsby Bear je opravdu zvláštní film, který řeší vypořádávání se s únosem originálním způsobem. McCary nejen že má cit pro komedii, ale tady ukázal že dokáže vyvolat i další emoce, což by pro mohlo být pro jeho další tvorbu klíčové.

Zoe Lister-Jones - Band Aid: Podobně jako Macon Blair se Zoe Lister-Jones proslavila spíš na hereckém poli, ale zároveň i na poli muzikantském. Band Aid je její první režijní počin, v kterém skloubila všechny své dovednosti dohromady. Komedie o rozpadu vztahu, který se snaží dvojice zachránit založením kapely. Zoe hraje hlavní roli, spolu-složila hudbu a ještě si to zrežírovala. Kariéra takového multi-talentu rozhodně stojí za sledování.

Matt Spicer - Ingrid Goes West: Matt Spicer, který je činnější spíš jako scénárista se rozhodl jeden ze svých výtvoru natočit. Vznikl tak povedený sociální komentář dnešní doby Ingrid Goes West v hlavní roli s Aubrey Plaza. Matt Spicer obdržel cenu za nejlepší scénář na Sundance 2017. Letos se na plátnech objeví hned dva filmy podle jeho scénáře Flower a Magic Camp. Mohl by si, ale najít i čas další ze svých scénářů natočit, protože s Ingrid Goes West ukázal, že i to mu nedělá problém.

Jordan Peele - Get Out: Jméno Jordan Peele asi netřeba představovat a přesto se objevuje na seznamu nových tváří roku 2017. Proslavil se spolu se svým parťákem Keeganem-Michaelem Keyem, s kterým natočili nespočet skečů. Get Out je asi nejambicióznějším a nejlepším prvním režijním počinem roku 2017. Jordan Peele tímhle filmem naprosto rozbombardoval kina v americe a nesmazatelně se zapsal jako režisér, který teď bude mít všude dveře otevřené. To je samozřejmě super zpráva a i přesto, že ve svém komentáři k filmu na blu-ray sděluje, že se obává, že už nic tak zajímavého a dobrého nikdy nenapíše, já tomu nevěřím. Už se nemůžu dočkat jeho dalšího projektu, který bude tvořit už pod trochu větším nátlakem diváku vzhledem k očekáváním, tak snad to Peele ustojí.

Kogonada - Columbus: Jestli existuje film, který mi v roce 2017 až neskutečně rychle přirostl k srdci, je to právě Kogonadův Columbus. Tenhle film nejen, že je natočen s naprostým citem a soustředěností, ale je opravdu zatraceně dobrý. Každý záběr z Columbusu by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Architektura, netradiční přátelství, modernismus a vypořádání se s minulostí, ale i budoucností, asi takhle bych popsal tenhle film, který je jednoznačně jedním z nejlepších roku 2017. Kdybych měl ukázat na jednoho režiséra, z tohohle seznamu na jehož další práci se těším nejvíc, ukázal bych právě na Kogonadu.

Greta Gerwig - Lady Bird: Asi nejznámější jméno na seznamu a další případ z herce režisérem. Greta Gerwig natočila film, který naprosto okouzlil kritiky, film doteď sedí na 99% na Rotten Tomatoes s 217 fresh recenzemi a 1 rotten (někdo chtěl být asi speciální vločka a tak se postavil stádu). Na filmu je vidět proč, je to totiž příjemný film, který nemá šanci nikoho urazit a ukazuje spoustu věcí velmi pravdivě a hlavně vtipně. Greta Gerwig si rozhodně našlápla dalším směrem, kterým by se její filmová kariéra mohla ubírat a po úspěchu Lady Bird rozhodně nebude mít problém sehnat finance na další projekt.

Dee Rees - Mudbound: Po shlédnutí Mudbound se jen těžko věří tomu, že se jedná o film režijního nováčka. Dee Rees dokázala, že má obrovský potenciál, jediná chyba je opět na straně Netflixu, který film nepustil do kin, protože Mudbound si o shlédnutí na velkém plátně přímo říká. Spolu se skvělou kamerou Rachel Morrison dokázala Dee Rees natočit procítěné drama o traumatech z války, rasismu a skutečném přátelství. Mudbound je dokonce velkým kandidátem na některé z větších ocenění, šance mu však kazí Netflix, který je v očích kritiky viděn jako velký zlý vlk (což se dá na jednu stranu pochopit, ale hodnocení daného díla by to rozhodně ovlivnit nemělo).

Julia Ducournau - Raw: Nejzvrácenější film na tomhle seznamu a možná i roku 2017. Někdo ho dokonce popisuje jako nejčernější komedii posledních let a s tímhle tvrzením se dá tak trochu i souhlasit. Julia Ducournau si diváky opravdu vychutnala a natočil poutavě zajímavý snímek, u kterého budete u spousty scén koukat s vytřeštěnýma očima na to co se na obrazovce odehrává. Film provázeli před jeho premiérou i příběhy o omdlévání v kině, zas až tak ostře bych to neviděl, ale rozhodně se jedná o jeden z nejambicioznějších a nejkontroverznějších počinů roku 2017.

Scott Barley - Sleep Has Her House: Experimentální anglický režisér Scott Barley a jeho hodinu a půl dlouhý film, plný dlouhých záběrů na přírodu. To zase tak lákavě nezní, ale to jak je film obrazově postaven je naprosto netradiční a tak originální, že se pro to těžko hledají ta správná slova. Film měl prý původně přes 4 hodiny a Barley ho představoval divákům jako film u kterého si můžou dojít do kina pospat. Nakonec ho sestříhal do přijatelnější délky, hodiny a dvacet osm minut a i přesto si jen těžko bude hledat publikum. Je to ovšem škoda, protože tenhle film má v sobě cosi zvláštně poutavého a Barley je rozhodně jméno, které se vyplatí do budoucna sledovat. Film je ke shlédnutí na Kinoscope.org, kde je k vidění po registraci, s kterou je první měsíc členství zdarma.

William Oldroyd - Lady Macbeth: Lady Macbeth a Lady Bird by asi byla hodně zajímavá dvoj-projekce, protože tyhle filmy jsou naprosté protiklady. William Oldroyd a jeho Lady Macbeth je mrazivý snímek, který čerpá ze starých anglických dramat a obrazově je naprosto dokonalý. Šokující film, který se především díky jedné scéně s úmrtím dítěte zapíše do paměti diváků hodně hluboko. Oldroyd byl oceněn jako objev roku na European Film Awards a cenou FIPRESCI na San Sebastián IFF.

Oz Perkins - The Blackcoat’s Daughter: Film si sice odbyl premiéru již v roce 2015, ale plošný release dostal až v roce 2017. Považuji tak Oze Perkinse za novou tvář spíš tohoto roku. Má za sebou už další snímek I Am the Pretty Thing That Lives in the House, který už takový úspěch nesklidil. To však neznamená, že Perkins není hoden sledování, protože pokud jednou dokázal natočit tak precizně krutý film jako je The Blackcoat’s Daughter, věřím a doufám, že to dokáže znovu.