Rimsy

Kdepak Lukáš Vaculík, tentokrát mám na mysli peněženku. Ta totiž během festivalu dosti trpí, a tak zatímco pojídám nevelkou bagetu za 70 korun, rozhodl jsem se o tomhle nešvaru popsat pár řádků.

 

Tohle totiž musel zaregistrovat snad každý. Během festivalu se ceny všeho násobí, ale při zachování určité soudnosti s tím člověk tak nějak počítá. Jenže to, na co většina z nás naráží letos, tak trochu přesahuje všechny meze. Samoobslužná točená zmrzlina za pade? Kebab u stánku za sto pade? Jako by nebylo dost, že už tak má člověk problém se normálně najíst – aktivní filmový fanoušek běhá z projekce na projekci a většinou ho čtyřchodové obědové menu kolem poledne opravdu nečeká.

 

Jenže i pokud chcete nějakou drobnou pochutinu do ruky k přebíhání mezi kinosály, musíte vzít zavděk předraženými prefabrikovanými hnusy, které jsou navíc natolik vysokoobrátkové, že leckdy dostanete i něco nedodělaného. To už je i na festivalovou kulturu batůžkářů přece jen trochu moc! A nejde jen o kvalitu, nýbrž i o zmiňovanou přepálenou cenu. Děs!

 

Jenže co s tím? Samotným stánkařům zřejmě nic jiného nezbývá, jelikož pronájem ploch v době festivalu rozhodně za hubičku není. Nenažranost mocnářů tu však možná dosáhla vrcholu, protože slušně se najíst, to se stává skoro nadlidským úkolem. Jak to vyřešit? Zase jednou se nenápadně nabízí alkohol, jelikož pivo v kelímku za 45 korun je stále ještě malým zlem ve srovnání s několikanásobně vyššími cenami jídla. A tak možná nezbývá než poslechnout staré moudro, že hlad je převlečená žízeň. Uvidíme, jak dlouho to člověk na festivalu s tímhle přístupem vydrží!