LEGACY

Recap před finále

 

Letošní euro je v mnoha ohledech specifické a šílené. Za prvé je zde samozřejmě všudypřítomná korona, která nám znepříjemňuje život, to ale zdaleka není to, co by nás mělo znepokojovat tak moc jako další nahodilé jevy, které se v průběhu šampionátu objevily. Rád bych řekl, že mě naprosto znechucuje, že uefa vybrala jako pořadatele asi deset různých destinací, z níchž některé ani nejsou v Evropě, nehoráznost, kterou odskákala několik týmů během zdlouhavého a úmorného přesouvání se například do Baku, kde o fotbal ani nebyl zájem. Rusko po vypadnutí prohlásilo Dánsko za extremistickou organizaci a pak nelze nezmínit dosti úsměvnou šachovnici s Coca colou, kterou započal hvězdný Ronaldo a skončil Pogba. Všichny tuším překvapilo, že hned po osmifinále byli vyřazeni všichny mužstva z tzv. skupiny smrti. Francie, která byla pasována i mnou na roli favorita vypadla po neproměněné penaltě Kylliana Mbappého v přstřelce 3:3 se Švajcem, Portugalci vypadli z Belgií, která znovu předvedla, že byť mají kádr nabitý hvězdami tak na nejvyšší příčku nedosahují a pak odvar Německa vypadl s Anglií. Za Německo mile překvapil Kay Havertz, zbytek ale byla ukázka toho, že je zde potřeba radikální změna, protože mistři světa balancují nad propastí. Největší překvapení ze skupiny smrti bylo proto Maďarsko, které hrálo vyravnanou partii se všemi, a byly kousek od postupu. Krásné věci v podání maďarských fotbalistů bohužel nepředvedla maďarská vláda, jenž pod kormidle pana Orbána zbrojí proti hodnotám typickým pro evropské svobodné státy, a tak zde můžeme zmínit kupříkladu rozkol když se měla mnichovská 02 aréna proměnit do barev duhy ( za pár týdnů později se homosexualita v Maďarsku takřka stala nezákonou - ruský příklad). Příběh Dánska začal jako tragédie, pokračoval díky prací psychologů a semknutí a vypracoval se do podoby pohádky, kde mužstva i Bosák tipoval na pontenciálního mistra - každopádně po Anglie přišlo velké vystřízlivění, když je sudí zasek a Anglie kopala v nastavení penaltu, která neměla být a Sterling a celá Anglie ukázala, že fair play je něco v co věří, ale pokud jde o národní úspěch a slávu je třeba obětovat veškerou svoji integritu a morálku. Hanba, jsou rovněž angličtí fanoušci. Velké bezpráví je jen cítit z toho, že Anglie hrála skoro všechny zápasy doma ve Wembley, stejně jako semifinále a finále. Z jakého důvodu netuším. Každopádně její fanoušci by zasloužila umravnit. Tlustý pivní pupky, bučení na soupeře i jejich hymny a různé šarvátky na stadioně i mimo něj rozhodně působí zastrašujícím dojmem, a já se bojím, že pokud duo Bonucci a Chielini, který brilentě znemožnil Albu před penaltami v semifináli dovedou své týmy k vítězství a nenastane tak nový Bank Holiday od Borise, bude Londýn velmi nepřátelský. Moc mě jinak potěšilo věřazení Walesu a následný nasupený útěk narcise/golfisty Balea. Mezi největší překvapení bych zařadil tedy znovu Dánsko, Česko, Švýcarsko, Maďarsko a možná Ukrajinu z těch papírově slabších - jinak Itálie i Španělsko. |Co se týče Česka myslím, že malička procentní šancička na celé vítězství tam byla jelikož jsme hráli dobrý fotbal se všemi. Před šampionátem jsem si přál alespoň výhru na Skotskem, a to splnili, tím jsem byl spokojen, byť herně trochu zaostávali. Každopádně to jak jsme se prali v dalších zápasech bylo působivý. Holandsko je vyloženě soueř, na který umíme a Budapešt propukla ve švech. Otázka je zda-li bychom zápas zvládli bez jejich vyloučení. Patrik Schick konečně světu ukázal svůj kalibr, hráč, kterého jsem vyzdvihoval i v neúspěšném Římě je prostě kanón, který potřebuje jen odbré podmínky v týmu. Hvězdy z West Hamu prokázali proč jsou kde jsou a jejich vítězná mnetalita se přesunula na celý tým. Pochválil bych i brankáře Vaclíka, který zachytal svůj životní turnaj a myslím, že to byl jeden z tří nejlepších golmanů. Palec nahoru Barák a pak stopeři Kalas i Čelůstka. Moc mile mě překvapili. Naopak zklamání jde k Janktovi, který sice makal, ale nějaký ohrožení z něj nebylo cítit, stejně tak Krmenčík. Líbilo se mě zařezení Hložka. Mládí vpřed kvituji a nezklamal. Naopak se objevili i dva průsery. Ten první byl trenér Šilhavý schopný rozpoznat v počátku a nic nás nestál - Alex Král. Můj oblibený a opěvovaný hráč se v Rusku propadl a nestíhal - toť vše. Škoda pro něj, jelikož hrál o angažmá v top lize - vyhlídky jsou teď mizerné. Potom zde byl ovšem druhý problém, který stál nejprve Slávku debakl s Arsenalem a nás teď postup před Dány. Jan Bořil. Oblíbenec trenéra je prostě slabý. Propadá nestíhá se vracet a hořel. Jedna z mála chyb trenéra, která byla ovšem fatální. Celkově však musíme uznat, že naše reprezentace je po dlouhých letech na vrcholu. Hraje vyrovnanou partii s kýmkoli, našla silný střed a to nejdůležitější - útočníka. Nás teď čeká velká finalé, kde celý film fandí Itálii, včetně ségry, která kupodivu kouká s námi. Itálie je fotbalová rodina, semknutá azzura, kde spolu hráči jezdí na dovolené, jeden pro druhýho bojují, takový psanci na trůn, byť zde nemají hráče nejvyššího formátu. Obrana je neprůstupná, teď jde o to, jak se s nimi nabubřelí Angláni popasují. Mancini je charakter a jeden z top koučů, který svým důvtipem, lidskostí a citem pro hru ukazuje světu proč je italský fotbal zpátky a hvězdičky posázená Anglie nebude spasena ani Grealischem, penaltovým Kaneem, nebo diverem Sterlingem. Morata fucks up again.