Viimeinen päiväkirjan merkintä (6)
Moc sem nechodím,
čemuž vděčím za bodový úbytek, ale chápu, že nejsem s frekvencí návštěv a zápisů v kurzu. Netrápím se tím, mám jiné starosti. Už třetí rok ve dne v noci pomáhám v těžkém boji s vážným stavem mému statečnému synkovi. Příliš často usínám k ránu a nemám moc energie ani prostoru sledovat a komentovat filmy. Takže ....není to nezájem, jen ty priority jsou už dlouho jinde. Ale pokud se stane výjimka, tak se určitě komentovat pokusím (už jen jako cvičení dát dohromady souvislou větu) : je to vážně zvláštní, jak může být člověk vyčerpaný tak, že hází příbory do odpadků, zakopává o vlastní nohy a usíná i ve stoje... Člověk je křehká bytost, stačí mu týden spát dvě, tři hodiny denně, jde dolů fyzicky, psychicky... po pár měsících mozek jede na 30%... a pořád to není vůbec nic ve srovnání s tím, čeho je svědkem...