Viimeinen päiväkirjan merkintä (2)
Jak se rodí nedorozumění
Jsme u babičky na obědě, a po jídle jsme se s taťkou přesunuli do obýváku, kde v televizi hrál hokej. Česko x Rusko. Po chvíli příběhne můj pětiletý bratr a ptá se kteří jsou naši. Taťka mu odpovídá:
"Bílí jsou naši a červení jsou rusáci"
"Bílí sou nasi?"
"Jo, bílí jsou naši."
Brácha dostane záchvat euforie a po celém domě začne křičet "Máme bílé!". Nadšeně přiběhne do kuchyně, kde sedí děda u sklenky bílého vína, a zopakuje svou momentálně nejoblíběnější větu. Děda se na něj usměje a řekne
"Jasně, aj červené máme!"
A teď si představte ten bordel, co z toho musí brácha mít v hlavě.