rerabinka

Po katastrofě ve fukušimské elektrárně žije stále desítky tisíc lidí v provizorních ubytovnách a i konzervativním Japoncům již dochází trpělivost. Nepokoje tu nastaly po dlouhých 40 letech. Na první demonstraci měsíc po nehodě (10.4.2011) se shromáždilo na 15 tis. aktivistů. Po úspěchu dubnové demonstrace se rozhodli jí opakovat každý měsíc.

Japonci po válce jádro nechtěli, ale díky desetileté mediální masáži, která pokračuje prakticky dodnes, jsou manipulováni ke změně názoru. Podle průzkumu chce až 70% Japonců zrušit všechny jaderné elektrárny.

Protesty jsou o tom, že by se měl změnit jejich životní styl: zpomalit, nepoužívat energii bezmyšlenkovitě jako doposud. Do této doby byly demonstrace jen politicky zaměřené (v 70.letech) , kdežto tyto jsou založeny na osobních vztazích, přátelství, sounáležitosti a ne ideologii.

Dokument mi přišel celkově slabší a téma nevyužité, jelikož největší část zabíraly záběry z demonstrací (resp. hudebních happeningů) a režisérky se spokojily s cílem ukázat, jak se umí Japonci také „bouřit“.