Ak.žena

(produkt jedné z nálad, kdy jsem potřebovala být zajímavá)

1.Všeho si všímám, všechno řeším, nic mi není jedno, všechno se mě nějak dotýká. Za vším "něco" vidím. Ze všech těch věcí, co mi stále probíhají hlavou jako potenciální předměty přemýšlení, si občas nějakou  vyberu a přemýšlet o ní začnu.

2. Nejdůležitější jsou pro mě lidi. Ano, zajímá mě, jací jsou, co dělají, co si myslí i co si myslí o mně a proč. Taky ve filmech jsou pro mě nejdůležitější lidi. Samozřejmě i příběhy, ale i ty jsou o lidech.

3. To nejlepší, co mi kdy kdo řekl, bylo něco o tom, že jsem speciální člověka a každý se mnou musí mít určitým způsobem speciální vztah.

4. Hledám dokonalost ve všech ohledech a ve všem. Ale dokonalost, jak ji vidím já, připouští nedostatky a nedokonalosti, které jí k dokonalosti pomůžou (nebo jí aspoň neublíží).

5. Hrozně ráda se nacházím. V písních, knihách, příbězích, filmech i ve vztazích, které k něčemu/ k někomu mám. Ráda se také nacházím na různých místech.

6. Nejvíce ze všeho se bojím nevyužitých příležitostí. Někdo by možná mohl opáčit, že se nejvíce bojím hadů. Ale ne, ti mě děsí, nahání mi hrůzu. To je něco jiného.

7. Nechápu některé věci. Například jak je možné, že většině lidí nechutnají olivy? Jak můžou někteří lidé být TAK chytří a někteří TAK hloupí? Jak to, že není více lidí věřících v Boha? Proč se stále tvoří ty hloupé nové  večerníčky a neběží ty krásné, starší? Nechápu hodně věcí.

8. Mám opravdu dobrý pocit z každé manuální práce, z každé tvořivé činnosti. Kéž bych se jí věnovala více.

9. Jsem přesvědčena, že tištěným knihám nehrozí nahrazení e-booky, intrnetem a už vůbec ne filmy. Není pravda, že zhlédnutím filmu vyvážíte přečtení knihy. Ne, ne, ne.

10. Vytočí mě vážně ladacos, například přirovnání Ernsta Goodbodyho (P. Rayen: Jak jsem vyhrál válku) ke Švejkovi (J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka). Prosím nedělejte to.

11. Baví mě klukoviny. Lezení přes plot či zábradlí balkonu, klouzání se po zábradlí, lezení na strom, střílení z praku a vzduchovky, hlasité fandění při hokeji a další. Možná za to můžou perfektní vzpomínky na rané dětství strávené s bratránky.

12. Často se mi stává, že si jakýmsi způsobem pospojuju věci dohromady a pak například musím předstírat, že nic nevím, když mi někdo chce oznámit "velkou novinu" či si "o něčem promluvit" .

13. Strašnou spoustu věcí zapomínám, většinou co si nezapíšu do diáře, to nevím. Zato si detailně vybavuju některé situace a doslovně některé (i léta staré) dialogy a výroky, jichž jsem byla svědkem (reálně. hlášky z filmů si nepamatuju). Někdy se bavím jejich přehráváním.

14. Jednou o vánočních svátcích, když jsme se večer u vína sešli všichni sourozenci a jejich partneři, povídali jsem si o jisté skutečnosti, následkem čehož jsem pak nemohla usnout, musela jsem rozsvítit a zbrocená potem jít spát k rodičům. Po této zkušenosti jsem neváhala při výběru biřmovacího patrona - sv. Michaela archanděla - a začala jsem k některým věcem být skeptičtější.

15. Věřím, že nejlepší léta života má člověk tehdy, kdy chce. Klidně po celý život.

16. Patřím asi k lidem, kteří "se nezasmějí, když zazní dobře míněný intelektuální vtip, ale můžou se smíchy potrhat, jestliže někdo zakopne a upadne". (podobný popis užil Zdeněk Jirotka k popisu slečny Kadlecové ve své knize Muž se psem).

17. Jako malá jsem vymyslela nové slovo a použiju ho jednou v některém svém díle jako básnický neologismus. To slovo zní "zvluchlý". Ve spojení "mít zvluchlý žaludek" znamená "mít hlad".

18. Moc ráda se nechávám (pozitivně) překvapovat, udivovat. Když někdo, od koho bych to nečekala, poví něco moudrého. Když někdo použije správně slovo "protežovat" či "výjimka". a tak.

19. Neexistuje nikdo, koho bych nesnášela. Jsou lidé nesympatičtí, lidé, jež nemůžu vystát, lidé, na něž jsem momentálně nazlobená. Ale nevím, jak bych mohla někoho nenávidět.

20. Na pustý ostrov bych si vzala sekyru Fiskars , Bibli a mně rozmilou osobu (která by si taky mohla vzít tři věci)