Viimeinen päiväkirjan merkintä (14)
Pardon, nezastihli jsme vás
To oko bolí jako čert, proč se po mně tak sápali, když nepůjdu do práce, tak nevydělám na činži, oni to nechápou. Děti ne, ale stará snad ano. Je mi to jedno, to přežiju, ale jsem dodělanej jako kůň. A v práci ještě pokuta, kde to žijem, co si ksakru ti lidi myslí, že se mnou můžou jednat jako s otrokem? Já nevím, co mám dělat, všude se to posralo, všude, děcka kradou, stará chrápe už o půl desáté u televize, je mi to jedno, všechno mi je jedno, nějak to dopadne, vždycky jsem se z toho nějak dostal, řídit jde, to odpuchne a na všechno zapomenu....je to jenom jeden den....a pak zapomenu, jeden den...a všechno je pryč, žiju jenom pro jeden den....v přítomnosti, jak to umím jenom já, na mojí úrovni....
