Ony

Momentálně jedu v Krakatitu a zažívám s ním i nečekaná dobrodružství. Četla jsem ho tedy už před lety a tehdy ne že by se mi nelíbil, ale připadal mi na Čapka nezvykle efektní, hodný spíš nějakého sexy paperbacku než školních čítanek. Mám pocit, že jsem vyzrála a možná při příštím čtení pochopím to autorovo niterné dilema, které tam zašifroval a kterého se chytla Alice Nellis, když teď režírovala v ND operu Václava Kašlíka (100. výročí narození). Zavítala jsem na premiéru, hudbu úplně nevstřebala, ale fascinovalo mě to. Z režisérčina polopatického činoherního prologu jsem byla spolu s tím pejskem, který tam „hraje", trochu nervózní. Skrze Kašlíka, jehož opera je vlastně adaptací filmového scénáře, se dostávám k Vávrovi. První film se mi líbí čím dál tím víc, i když samozřejmě trochu zkresluje povědomí o předloze. Více o něm napíšu časem snad někam. O druhém filmu nenapíšu nic nikam. Pro pořádek jsem četla také komiks Jana Bažanta, ale žádnou výraznou stopu ve mně nezanechal (jen si pamatuju, že je tam třikrát „by jste", achjo).