Katsotuimmat genret / tyypit / alkuperämaat

  • Kauhu
  • Toiminta
  • Draama
  • Komedia
  • Jännitys

Viimeiset tähtiarviot (5 228)

Birth/Rebirth (2023)

26.04.2024

Baghead (2023)

15.04.2024

Dyyni: Osa kaksi (2024)

15.04.2024

Pearl (2022)

12.04.2024

Manaaja: Uskon merkki (2023)

10.04.2024

Totally Killer (2023)

08.04.2024

The Menu (2022)

02.04.2024

Tappoaikataulu (2023)

01.04.2024

You'll Never Find Me (2023)

01.04.2024

Mainos

Viimeinen päiväkirjan merkintä (40)

Limp Bizkit jsou zpátky!

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Nu-metalová formace Limp Bizkit po dlouhých 10 letech vydala zbrusu nové album! Fred Durst a spol. po odpískání letního turné se rozhodly potěšit a hlavně překvapit fanoušky nu-metalu a vydat dlouho očekávanou novinku přesně na Halloween. Následovník placky "Gold Cobra" z roku 2011 ale došel obrovských změn. Původně zamýšlený název "Stampede of the Disco Elephants" se proměnil na výmluvnější "Still Sucks", Fred Durst své pěvecké party v mnoha písních přezpíval a celkový feeling desky se - oproti monotónní "Zlaté kobře" - posunul do nevídaných sfér. Netvrdil bych, že "Still Sucks" je experimentální, ale změny jsou cítit v samotné struktuře. Už na první pohled si lze všimnout, že drtivá většina songů má 2 nebo max. 3 minuty a celková stopáž desky má pouze 32 minut. To je, kurva, rozdíl oproti legendárnímu albu "Chocolate Starfish and the Hot Dog flavoured Water", kde navíc spousta songů trvala přes 5 minut. No a můj osobní názor na novinku? Jsem nadšenej! Po několika sračkoidních singlech, co Bizkiti během posledních pár let vydaly, jsem čekal popíkový průser, naštěstí jsem byl vedle. Jednotlivé songy hýří fajn nápady, změnami tempa, nálad a hudebních stylů. Samozřejmě převládá klasický nu-metal, nechybí ani několik čistě raperských vložek nebo dokonce jedna akustická pohodovka, poprvé se však do písní tlačí i silné prvky grunge a punku. Celé album navíc odráží fakt, že doby "Significant Other" či "Chocolate Starfish..." jsou dávno pryč, chlapi v kapele to samozřejmě vědí, jen ti fandové se s tím stále nesmířili. A tak se tu vše bere s nadhledem a humorem, i když je to stále nesmírně ostrá a agresivní nahrávka. Jenže tentokrát nebaví jen některé části alba, jako tomu bylo na předchozích dvou plackách, tentokrát (díky aranžérské pestrosti) baví celé album. A to jsem u Limp Bizkit nezažil dobrých 20 let. Žeru to!