WaraiOtoko

Loni jsem Polákům záviděl, letos jsem si řekl, že stejnou chybu neudělám, do Plocku jsme se tak vypravili autobusem přes Varšavu, kam jsme dorazili o něco dříve, abychom si mohli krátce projít město, překvapilo mě, jaká je Varšava rovina protkaná čtyřproudovými dálnicemi (silniční doprava spolehlivě zabíjela jakoukoli atmosféru města). Naštěstí se nám podařilo najít historickou část města, která výsledný dojem z Varšavy zachránila, byť je rozlohou poměrně větší než Praha, díky opravdu širokým ulicím mi tak vlastně přišla větší jen „opticky“, nebyl problém ji za 6 hodin projít aniž bych měl pocit, že jsem o něco zásadnějšího přišel.

 

Po naobědvání jsme se vydali do Plocku, kam jsme dorazili ještě relativně s předstihem, abychom stihli rozvinout stan a v klidu se utábořit, jelikož hlavní program festivalu začínal všechny dny až od 20.00 (což mi přišlo jako výtečný nápad, co si budeme povídat, umělci hrající na festivalech přes den působí povětšinou jen jako vata a zbytečně komplikují orientaci v celém programu). Nemile nás však překvapilo, že po příchodu ke vchodu jsme narazili jen na několik zmatených lidí, nakonec se nám podařilo zjistit, že se otevření bran posouvá na 18.00. Vydali jsme se tak s batohy zpátky do centra, bohužel nám však nedošlo, že kemp je na druhé straně festivalu a přes brány se k němu s batohy nedostaneme, takže i po druhé návštěvě bran festivalu jsme museli odejít s prázdnou a obejít celý festival (což nám bohužel docela výrazně vyčerpalo síly) přitom by úplně stačilo, kdyby si organizátoři dali práci se zakreslením vstupů na festival do mapy místo strohé tečky na mapě googlu. Po rozestavení stanu bylo tak již 20.00 a my jsme se vypravili do třetice k branám festivalu.

 

Tentokrát šlo vše hladce a přes opravdu důkladnou prohlídku (přes kterou se málem nedostal ani zakoupený poník :). Jsme se vypravili k první stagei, která byla zaměřená na experimentální elektroniku a kde už hrál chytře zlámané beaty The Same a naštěstí protože jsem ještě chtěl šetřit energii na hlavní hvězdy večera, nebyl problém bez hnutí se zaujetím poslouchat až do příchodu Deadbeat, který hrál v podobném duchu a tak jsme se rozhodli změnit styl a vydat se do houseového svatostánku. Skutečně, o tolika lidí tancujících na tak vytříbený deep a tech house se mi v Čechách může jen nechat zdát, s nezadržitelnou touhou po pohybu přišlo však také nepříjemné zjištění, že pokud je festival na pláži, dá se tam očekávat písek, a tančení v písku bez sandálů je poměrně vyčerpávající :), přesto jsem tam však vydržel notnou chvíli a pak se již vydal na hlavní hvězdu večera seveřany Röyksopp, přiznám, že po jejich posledních dvou deskách jsem byl k jejich vystoupení spíše skeptický, ale co vystoupení postrádalo po hudební stránce (přišlo mi, že od svých prvotin už úplně rezignovali na atmosféru na úkor hodně nařvaných houseových rytmů, do kterých byly upravené i některé jejich starší skladby) vynahradilo jejich pro mě relativně překvapivé šoumenství, kde se v „trolích“ maskách například nebáli na chvíli zcela zastavit hudbu :).

 

Po Röyksopp jsme se rozhodli vrátit do kempu osprchovat se (mimochodem kromě písku je u řeky také překvapivě mnoho komárů :) a pohled na sprchu oblezlou tisíci komáry byl vskutku lehce hororový) a nabrat ztracenou sílu na další den, který jsme začali obhlídkou města. Denní program se skládal z workshopů a prezentace Red Bull Music Academy na náměstí (kde se během odpoledních hodin rozléhala příjemná chilloutová muzika - dokážete si to představit v Čechách?)  Na workshopech jsme však bohužel i přes opakované návštěvy nepotkali žádného z umělců, který měl divákům umožnit nahlédnout pod pokličku svého řemesla. Zamířili jsme tak do kina, kde jsme zhlédli dva snímky spojené s festivalem, jeden o jednom z posledních prodejců undergroundových vinylů v UK a druhý o několika DJs, kteří se rozhodli spojit své schopnosti s opravdovými hudebníky z rozličných žánrů, oba velice potěšili a jen doufám, že alespoň druhý jmenovaný půjde v nějaké omezené distribuci i do Čech. Návštěvu kin jsme střídali s návštěvou místního historického muzea, které nás překvapilo svou obsáhlostí.

 

To už se blížila 20.00 hodina a tak jsme se vydali opět směrem k festivalovým branám, kde měl dnes hrát hlavní důvod našeho příjezdu, britští inovátoři Plaid. Začali jsme vystoupením domácích Catz and Dogz, které jsem po zhlédnutí loňského videa z festivalu prostě nemohl vynechat a opravdu hodina utekla neuvěřitelně rychle, smutek jsme si tedy šli vyléčit vystoupením Floexe, který tak předskakoval naším idolům Plaid, takže jsme se rázem cítili jako doma, Floexe už jsme několikrát na živo viděl, ale tentokrát jsem si ho užil asi nejvíce, k čemuž krom jeho obvyklé roztomilosti  („hello we are kapela Floex“ :), přispěl i výtečný zvuk a noční obloha a vzhledem k nadšení polského publika jsem asi nebyl jediný, jelikož jako jednoho z mála umělců přimělo neutuchajícím potleskem i k neplánovanému přídavku. Pak už Plaid rozestavili své stoly přeplněné nejrůznějšími hejblátky a vesměs taneční set, na který jsem tou dobou bohužel už neměl mnoho energie prokládali starými peckami doprovázenými původními videoklipy i přes na nejmenší stage početné publikum, se nám je však k přídavku přesvědčit nepodařilo :(. Dál jsme neměli přesně připravený plán a tak jsme zašli na to co bylo po ruce a usvědčili se v tom, že s plánem jde všechno lépe, jak Enter Shikari tak Shapshifters NZ, byly po tom přívalu zajímavé a kvalitní hudby trošku studenou sprchou a jejich nařvané elektro s prvky metalu nám příliš nesedlo.

 

Třetí den už jen zbývalo sbalit stan a vydat se na cestu domů. Takže celkově mohu říct, že návštěvy nelituji a nezbývá než závidět Polákům dál :/.