Viimeinen päiväkirjan merkintä (1)
Restart
Tak mi bylo 42.
42 bombiček pod kabinou...
Pro někoho je to krásné mládí ( co by za to dal ), pro někoho ta lepší část života pryč, pro někoho teprve ten správný rozjezd opřený o zkušenosti a nezávislost...
Nejlepší je věk když ona číslovka končí slovem na ..náct, když končí na ..cet, ještě to ujde, ale když končí na ..sát, je to prý na hovno tvrdí mi moudrý výrazně starší kolega z práce.
Tak nevím. Lecos se za tu dobu událo, lecos nebylo marný.
Nad některými věcmi teď pochybuji. Bylo dobře jít tudy a ne tam? Ohlédnutím zpět vidím, že jsem asi v životě minul pár důležitých křižovatek, kde to chtělo vzít jiný kurz.
Včera jsem si to docela přesně uvědomil u filmu Danny Collins. Jenže fór je v tom, že cestu před sebou teprve ohmatáváme zatímco když se ohlédneme vidíme už prošlou trasu v celé kráse. Někdy špatnou trasu, zbytečně ušlou.
Naštěstí mi to konečně asi došlo.
A tak si dám restart. Se vším všudy. Nejde pořád mít ručičky budíků v červenejch hodnotách...
Tak letíme dál. U motorů 1 a 3 zapraporovat vrtule! ,,Hlaste flak a stíhače! '' :-)
