kopfa

Ve světle nepohodlných úvah, jak se postavím ke své staronové existenci  na této databázi (ne že bych byl registrovatelný už předtím) jsem si jako vysvobození pustil jednu z těch opravdu svatých trilogií (nic proti Lucasově putovní hračkárně). Než se rozepíšu o aktuálním dopadu Tsukamotovy evolucionistické verzi našeho směřování, chtěl jenom podotknout, že mě poslední díl dostal do posmutnělých úvah nad koncem fyzického filmu (Shinya dal přednost žánrové reflexi a já jsem na rozpacích), alespoň na inkriminované straně světa. Mé naděje teď vzhíží k novince Stevea Mcqueenea Shame.