CiTrus007

Ráno jsem měl díky včerejšímu extrémnímu návalu na pokladny celé volné. Večer předtím jsem si sice říkal, že se ještě někam zkusím vtlačit. Když jsem však v 8:30 típal budík, usnul jsem jak dřevo a spal až do jedenácti. Festivalová únava se bohužel projevila. Po rychlém obědu jsem ale vystartoval do města, abych ještě stihl nasát poslední zbytky festivalové atmosféry.

Devátý den bývá většinou ještě celkem normální, odpoledne a večer jsou ale dost smutné, protože člověk prochází městem a vidí organizátory, jak všechny ty plakáty, stánky a dekorace rozebírají a nakládají na hromady nebo do aut. Letos jsem tomu rozhodl vyhnout tak, že jsem pozdější hodiny "zaplácl" dvěma filmy - V rozpuku do Lázní III a Miele do Espace Dorleans.

 

V rozpuku

Do Lázní III jsem se letos dostal úplně poprvé, nečekalo mě ale nic moc nového. Na schodech seděli unudění snaživci o získání vstupu na jednu z posledních projekcí festivalu, v sále byly stále ty samé tvrdé židle z minulých let. Nově ale bylo při obsazování míst v sále pološero, což při usazování příliš nepomohlo.

Film začal reklamami (kuriozita - to se mi na KVIFFu snad ještě nikdy nestalo) a pak teprve až festivalovou znělkou. Vyprávěl o těžkém životě dvou kamarádek v Gruzii. Trocha rodinných hádek, šikana, nucená manželství, bída, opilci a tlačenice na chleba. Hned v první části ale jedné z hlavních protagonistek daroval její milý pistoli - nevšední dárek, prý aby byla v bezpečí. Od té chvíle jsem s určitostí věděl, že s ní dříve či později někoho omylem zastřelí. Film se ale začal natahovat a mnou očekávaná vražda stále nepřicházel. Dokonce ani v několika nejnapjatějších scénách s ostře sledovanou zbraní herci jen mávali ve vzduchu nebo házeli. A pocity jistoty a očekávání zcela vyprchaly, když pistole definitivně skončila v jezeře. Přišlo mi na mysl, že velmi podobně dopadl i samotný snímek. (viz komentář)

 

Miele

Po půlhodinové pauze na večeři jsem prošel Thermal směrem do Espace Dorleans. Cestou jsem si všiml zavřených a opuštěných pokladen. Na jejich monitorech, kde se obyčejně ukazovaly volné lístky, běžel Festival Channel s Markem Ebenem u pultíku a já si uvědomil, že ve Velkém sále už probíhá slavnostní zakončení. Zřejmě ho natáčeli s předstihem - bylo totiž před sedmou a v televizi se vysílá až od osmi. To už jsem však ucítil zápach gumového sálu.

Tématem byla eutanazie. Nic lehkého pro debut. Nakonec to ale dopadlo dobře. Valeria Golino postupovala velmi sekvenčně a metodicky. Expozice vypadala jako zevrubný dokument o zakázané praktice, poté se film přetavil do profilu hlavní protagonistky, v třetí čtvrtině se rozehrál dramatický příběh s velkým problémem a trochou flirtu navrch a finále obsahovalo rozuzlení a svázalo opět všechny nitky příběhu dohromady. Scénáristicky pečlivý počin a režijně velmi jemně pojaté. Za to si Golino opravdu zaslouží pochvalu. Navíc kamera, střih ani soundtrack takto gurmánsky připravený snímek nerušily, a tak jsem vůbec neodcházel zklamán. (viz komentář)

 

Finále

Po výstupu z Espace se mi už nechtělo ohlížet. Venku ale zrovna zapadalo slunce a do toho odněkud hrála hudba a já se neubránil pokušení vidět naposledy festivalem vyšňořený Thermal. Udělal jsem pár fotek mobilem a vykročil vstříc Masaryčce.

Letošní rok byl hodně dobrý. Sice jsem se zase nedostal všude, kam jsem chtěl. Několikrát mě také odmítli ve frontě a moc jsem se nevyspal. Na druhou stranu jsem ale přes SMSky zarezervoval víc filmů než za předchozí 2 roky dohromady. A ty filmy, které jsem viděl, patřily většinou do tříhvězdičkové nebo lepší kategorie. A samozřejmě nezapomínám na to nejdůležitější - výborně jsem se tu bavil.

Na letošním 48th KVIFF 2013 jsem celkem viděl 29 různých filmů.

Budu se těšit na příští rok!